Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 393/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti Československá státní automobilová doprava, s. p., zastoupená JUDr. J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 1999, č. j. -91, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ústavní stížnosti, která došla Ústavnímu soudu dne 11. 8. 1999, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 1999, č. j. -91, spolu s návrhem na odložení jeho vykonatelnosti.

Tímto rozsudkem, jako rozsudkem soudu odvolacího, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. listopadu 1998, č. j. -71, ve výroku prvé části, jíž bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedl. účastníkovi jako žalobci částku 36.783,48 Kč. V části, ve které bylo rozhodnuto soudem I. stolice o příslušenství pohledávky, byl rozsudek odvolacím soudem změněn a ve výroku o zaplacení 13% úroku z prodlení od 15. 7. 1994, byla žaloba zamítnuta.

V projednávané věci se jedná o náhradu škody z přepravy, která je právně regulována Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, uveřejněné jako vyhláška pod č. 11/1975 Sb. (CMR).

Návrh ústavní stížnosti je velmi strohý a vychází z tvrzení stěžovatele, že bylo porušeno základní právo objektivního posouzení sporu odvolacím soudem. Toto tvrzení postrádá jakoukoli konkrétnost, aniž by blíže specifikovalo jakékoli porušení ústavních práv stěžovatele ve vztahu na články d. Stěžovatel opakuje pouze důvody, které uplatnil již v odvolacím řízení a které odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku řádně zdůvodnil.

Ústavní soud není článkem soustavy obecných soudů a nepřísluší mu ingerovat do jejich rozhodnutí, ledaže by těmito rozhodnutími došlo k porušení ústavnosti, t. j. některého ze základních práv občana, zakotveného v ě a d. Rozhodující soud má ve smyslu ustanovení právo na hodnocení důkazů podle vlastní úvahy a nespokojenost jednoho z účastníků řízení s tímto hodnocením neznamená samo o sobě porušení jakéhokoli základního práva občana. Ústavní stížnost také nemůže sloužit k odstraňování údajného porušení zákonnosti ze strany soudů formou Ústavního soudu jako dalšího odvolacího orgánu. Nelze proto připustit podobná podání, neboť jsou nepřípustná a znevažují úlohu Ústavního soudu jako ochránce ústavnosti.

Protože podaný návrh ústavní stížnosti nesplňuje kritéria potřebná pro ústavní stížnost, byl nucen Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.

Vzhledem k tomuto rozhodnutí nebylo možno rozhodovat o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 17. listopadu 1999