Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 369/99

Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti D. K., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 1999, č.j. -22,

takto:

.

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatelka tvrdí, že jí tímto rozhodnutím bylo odňato právo na soudní ochranu, neboť rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 1. 1999, čj. FŘ-4317/98-120, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně o nevyhovění žádosti o vyloučení ze zastupování společnosti C., s. r. o., nemá pouze procesní povahu, ale ovlivňuje i její hmotněprávní postavení, když byla určena k zastupování daňového subjektu, za který je nucena činit úkony, jež spadají nejen do oblasti procesních práv, ale i do oblasti hmotněprávní. Stěžovatelka má za to, že usnesení Krajského soudu v Brně je v rozporu s článkem 36 odst. 1 a 2 d (dále jen "Listina) a s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto žádá Ústavní soud, aby je zrušil.

Z příloh přiložených k ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla v březnu 1995 ustanovena ve smyslu zákona ČNR č. , o správě daní a poplatků, zástupcem obchodní společnosti R. s. r. o., (nyní C., s. r. o.) v daňových záležitostech, a to do doby, než bude proveden v obchodním rejstříku zápis nového statutárního orgánu obchodní společnosti. Finanční úřad ve Zlíně rozhodnutím ze dne 6. 4. 1998, čj. 52199/98/303900/2778, nevyhověl její žádosti o vyloučení ze zastupování obchodní společnosti a její odvolání Finanční ředitelství v Brně zamítlo. Krajský soud v Brně v odůvodnění rozhodnutí napadeného ústavní stížností dospěl k závěru, že správní orgány se nedotkly práv účastníka, která vyplývají z hmotného práva, neboť přezkoumávané rozhodnutí je rozhodnutím procesního charakteru, jenž je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno podle ustanovení , a proto řízení o žalobě zastavil.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení y a Úmluvy a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud sdílí názor Krajského soudu v Brně o tom, že rozhodování o vyloučení ze zastupování daňového subjektu podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků je rozhodováním o procesních právech a povinnostech zastupovaného a zástupce a nedotýká se jejich hmotněprávní pozice. Jsou-li rozhodnutí správních orgánů procesní povahy zákonem vyloučena ze soudního přezkumu, nelze zastavení řízení o takovémto rozhodnutí považovat za odepření soudní ochrany ve smyslu ústavně zaručených práv.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu její zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu