Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 357/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupeného JUDr. L. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel včas podanou ústavní stížností požaduje zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. , jímž byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem soudu byl porušen d. Poukazuje na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 18. 5. 1999, jímž byla odmítnuta jeho předchozí ústavní stížnost, když byly shledány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. b) tr.ř. a námitky, uváděné v tehdejší ústavní stížnosti, zjevně neopodstatněnými. I v nynější ústavní stížnosti opakuje stěžovatel svoji námitku, že veškerá rozhodnutí o jeho držení ve vazbě neobsahují konkrétní důvody, že se neuvádí, kteří svědkové budou vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu musí být ještě provedeny. Důvody vazby, že nejsou v napadeném usnesení specifikovány, vyšetřování se neúměrně protahuje, svědkové se k výslechům nedostavují a vyšetřovatel proti nim neuplatňuje žádné sankce a že je cíleně manipulováno s fakty v neprospěch stěžovatele. Jako příklad uvádí okolnosti dovozu a prodeje vozidla Mitshubishi Galant. Spoluobviněné nezná, nikdy s nimi neobchodoval. Pokud je trestně stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 4 tr. zák. proto, že spolu s dalšími obviněnými získávali do svého držení různá motorová vozidla převážně dovážená ze zahraničí, tato pak převáželi do ČR, vystavovali na ně různé falešné doklady, nabývací faktury, v některých případech s pozměněnou nabývací cenou, takže došlo k podhodnocení vozidel a vyměření nižšího cla, tak této trestné činnosti se nedopustil a jeho držení ve vazbě je vážným zásahem do jeho práv.

Ústavní soud neshledal stížnost opodstatněnou.

Průběh trestního řízení je živým procesem, který se vyvíjí a nelze tedy předem pevně stanovit, kteří svědkové musí být ještě vyslechnuti a jaké důkazy a v jakém rozsahu mají být ještě provedeny, jak namítá ústavní stížnost. Posouzení postupu vyšetřovatele vůči nedostavivším se svědkům je v kompetenci státního zástupce, nikoli Ústavního soudu. Rovněž není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do průběhu řízení a hodnotit podíl stěžovatele na zjišťované trestné činnosti. V daném případě dospěl Městský soud v Praze k závěru, že u stěžovatele jsou dány důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), b) tr. ř., že tyto nepominuly ani v daném stadiu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí soud tento závěr dostatečným způsobem konkretizoval. Stěžovatel částečně opakuje své námitky proti uvalení vazby, uváděné ve stížnosti, kterou Ústavní soud projednal pod

sp. zn.

. Ve smyslu ustanovení § 72 tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém stadiu řízení, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily. Ústavní soud však není součástí soustavy soudů obecných a nemůže vykonávat přezkumné pravomoci. Není soudem nadřízeným a přísluší mu pouze posoudit, zda v řízení byly respektovány principy d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení v tomto směru zjištěno nebylo, svoboda stěžovatele byla omezena důvodně v rámci příslušných ustanovení trestního řádu.

Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 3. listopadu 1999