Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 333/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu navrhovatelky V. R., zastoupené JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 1999, čj. - 26,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka podala Ústavnímu soudu dne 7. 7. 1999 návrh na zahájení řízení, který Ústavní soud obdržel o den později. V uvedeném návrhu navrhovatelka brojila proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 1999, čj. -26, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. a z něj zjistil, že navrhovatelka podala dne 25. 2. 1999 uvedenému Krajskému soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 1999, čj. OPÚ/R-52/99/130/91-21. Jím rozhodl pozemkový úřad, že navrhovatelka není vlastníkem v rozhodnutí uvedených nemovitostí zapsaných v k.ú. P. Rozhodnutí odůvodnil pozemkový úřad tím, že navrhovatelka je sice oprávněnou osobou ve smyslu , ale předmětná nemovitost (pozemek) byl vyvlastněn v roce 1956 za náhradu jako zázemí pro kulturní dům v P. Parcela byla využívána ke společenským, kulturním a sportovním účelům jako hřiště (dožínky, stavění máje, kluziště apod.). Na pozemku se nachází betonová podezdívka, na které byly dřevěné mantinely, byly tu také provedeny terénní úpravy, které změnily odtokové poměry v místě. Pro odvodnění plochy po rozpuštění ledu byla na pozemku zbudována kanalizace, která ústí do mlýnského náhonu. Provedené stavební úpravy jsou otevřenou stavbou pro tělesnou výchovu. S ohledem na to, že se jedná o pozemek zastavěný, nelze jej vydat a oprávněné osobě přísluší náhradou jiný pozemek ve vlastnictví státu v souladu s ust. zákona o půdě.

Krajský soud v Českých Budějovicích napadené rozhodnutí pozemkového úřadu dne 26. 5. 1999 rozsudkem, čj. -26, potvrdil.

Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla navrhovatelka u Ústavního soudu včas návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem. V něm namítala, že nebyly správně zhodnoceny vlastnické poměry k předmětné parcele a poukázala na y, které jí dávají za pravdu. Podle svého tvrzení totiž byla vlastnicí celého pozemku, nikoliv jen jeho poloviny, jak je uvedeno v rozhodnutí soudu. Dále namítala, že na předmětné parcele sice byl postaven zimní stadion, avšak bez stavebního povolení, v roce 1968 byl demolován a již se nepoužívá a stavba bez náhrady zanikla. Uvedeným rozhodnutím krajského soudu tedy měla být porušena základní práva navrhovatelky, daná jí a d (dále jen " ").

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 4. 10. 1999 uvedl, že obsahem podání - návrhu je argumentace proti právnímu zjištění soudu. Poukazuje přitom na písemnosti, které nebyly soudu předloženy a ani nebyly součástí správního spisu. Z písemností založených ve správním spise soud zjistil, že právním předchůdcům navrhovatelky byly vyvlastněny obě poloviny předmětného pozemku. Výhrady, týkající se rozsahu vyvlastnění, neuplatnila v opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu. Její námitky se týkaly výhradně zpochybnění existence překážky bránící vydání pozemku. Soud se tedy v rámci přezkumné činnosti zabýval pouze námitkami uvedenými v opravném prostředku.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů.

Pokud jde o namítané porušení y, Ústavní soud z předmětného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích i spisu Okresního pozemkového úřadu v Českých Budějovicích, sp.zn. R-52/99/130/91, který si rovněž vyžádal, zjistil, že jak správní orgán, tak soud provedly všechny navrhované důkazy a své rozhodnutí náležitě zdůvodnily. Postupovaly tedy v souladu s příslušnými ustanoveními , respekt. . Napadené rozhodnutí krajského soudu bylo tedy přijato ústavně konformním způsobem. Pokud navrhovatelka v návrhu k Ústavnímu soudu navrhuje další důkazy, které mají potvrdit její nárok, je třeba konstatovat, že tyto důkazy nenabídla ani správnímu orgánu, ani soudu, takže k nim nemohly při rozhodování přihlédnout. Správní soudnictví, v jehož rámci soud rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumával, je ovládáno zásadou dispoziční do té míry, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu jen v mezích a rozsahu vytyčeném tím, kdo opravný prostředek podal.

Pokud navrhovatelka namítá, že postupem soudu bylo porušeno její základní právo dané y, je třeba uvést, že Ústavní soud již opakovaně judikoval, v poskytuje ochranu jen vlastnickému právu existujícímu, nikoliv pouze tvrzenému.

Jestliže soud v řízení, které proběhlo korektním způsobem, dospěl k závěru, že navrhovatelce vlastnické právo k předmětným pozemkům nesvědčí, nelze v tom spatřovat porušení navrhovatelčiných základních práv.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu