Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 495/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. K., zastoupeného Mgr. M. K., proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 1998, č. j. 200266/99/004913/7042, a návrhu na zrušení ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů, v části ...," zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích", t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel svým podáním napadá rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 1998 (správně zřejmě 26.8. 1999, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí), č. j. 200266/99/004913/7042, kterým tento správní orgán na základě ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nevyhověl žádosti stěžovatele o posečkání s úhradou daně z příjmu fyzických osob za rok 1998, v termínu splatnosti do 31.12. 1999.

V odůvodnění svého rozhodnutí finanční úřad konstatoval, že při řízení o žádosti, předložené navrhovatelem dne 28. 6. 1999 a doplněné dne 27. 7. 1999, neshledal důvody, uvedené v této žádosti za opodstatněné k povolení posečkání.

Navrhovatel proti tomuto rozhodnutí zejména namítá, že o posečkání požádal z toho důvodu, když podle přiznání k DPFO za rok 1998 vykázal nedoplatek oproti zaplaceným zálohám ve výši 204. 616,- Kč. Vzhledem k tomu, že k datu podání žádosti evidoval nezaplacené pohledávky ve výši půlmiliónu korun, domníval se, že požadavek o posečkání s úhradou doplatku je zcela adekvátní, neboť opačný případ by pro něj byl spojen s nepřiměřenou újmou a svému závazku k datu splatnosti by tak nemohl dostát. Citované rozhodnutí finančního úřadu, pak podle jeho názoru znamená porušení práv a svobod zakotvených v , , , a d. Současně se stěžovatel domnívá, že ustanovení pro něj znamená zkrácení jeho práva na přezkum zákonnosti citovaného rozhodnutí.

Navrhovatel dovozuje, že postup uvedeného finančního úřadu byl v rozporu i s obsahem , ve znění pozdějších předpisů, když citované ustanovení ukládá správci daně v řízeních o daních a poplatcích nejen chránit zájmy státu, ale dbát rovněž na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů, jakož i osob zúčastněných na daňovém řízení. V tomto smyslu jsou pak příslušní správci daně vázáni volit takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a současně jim umožňují dosáhnout cíle daňového řízení. Stěžovatel poukazuje rovněž na neadekvátnost tohoto postupu správce daně, když v jiných skutkově totožných případech žádostem o posečkání bylo vyhověno a navíc v případě vyšších nedoplatků než byla jím nezaplacená částka.

Senát Ústavního soudu při posuzování podané ústavní stížnosti neshledal opodstatněnost námitek stěžovatele ve vztahu k namítaným porušením článku d. V případě žádosti o zmírnění tvrdosti v daňovém řízení neexistuje zákonný nárok, který by správci daně ukládal vyřídit žádost o odložení splátek kladně. Správní orgán při hodnocení skutečnosti, odůvodňující zmírnění tvrdosti je vázán pouze obecnými principy, uvedenými především v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a je tedy zcela na jeho uvážení, které z okolností tvrzených žadatelem bude považovat za podstatné. Tato správní rozhodnutí, omezená pouze rámcově obecnými principy zákona, nejsou zcela důvodně přezkoumatelná soudem, neboť soud nemá v takovém případě možnost správní uvážení korigovat.

K návrhu stěžovatele na zrušení části ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je pak nutno konstatovat, že návrh spojený s ústavní stížností ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, sleduje stejný osud podané ústavní stížnosti, v daném případě tedy nebylo nutné řízení o ústavní stížnosti přerušovat, neboť ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 8. listopadu 1999