Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 321/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci podané ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. E. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. , a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí n. Labem ze dne 23. 2. 1999, č. j. 21011 V6-4559/97, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Podaným návrhem ústavní stížnosti napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soud v Ústí n. Labem ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. , kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí n. Labem ze dne 23. 2. 1999, č. j. 21011 V6-4559/97. Katastrální úřad v Ústí n. Labem zamítl svým rozhodnutím návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, podaný Správou a údržbou silnic Ústí n. Labem, se sídlem v T., podle dohody uzavřené mezi ní a stěžovatelkou podle , v tehdy platném znění, s odůvodněním, že stěžovatelka nebyla občankou České republiky, a to ani ke dni účinnosti , ani ke dni účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. a ani ke dni podání výzvy o vydání nemovitosti nebo ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva.

Ve svém návrhu stěžovatelka uvádí, že její rodiče byli sice jako osoby německé národnosti zbaveni čsl. občanství Dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., avšak ve smyslu téhož dekretu jim bylo toto občanství vráceno. V jejich případě, jak rozvádí dále stěžovatelka, nutně musela nastat zákonná fikce dekretu, podle které byly sice osoby německé národnosti tímto dekretem zbaveny čsl. státního občanství, avšak po vyřízení jejich žádosti jim bylo znovu občanství vráceno, a to opět ke dni účinnosti cit. dekretu, t. j. k datu 2. 8. 1945. Současně odkazuje na ustanovení § 28 o. z. o., podle kterého bylo řešeno státní občanství dítěte tak, že pokud byli jeho rodiče čsl. státními občany, získávalo toto jejich občanství i dítě. Závěrem stěžovatelka uvádí, že se sice narodila v cizině, ale jako dítě čsl. státních občanů. Tato právní kontinuita trvání jejího občanství nebyla nikdy přerušena. Poukazuje také na skutečnost, že v době jejího odchodu do zahraničí v r. 1969, obdržela od čsl. státních orgánů i občanský průkaz.

V rozhodnutí přezkumného soudu, který potvrdil rozhodnutí správního orgánu, spatřuje stěžovatelka zásah do jejich základních občanských práv a svobod, zakotvených v a 2 y.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí n. Labem, sp. zn. a současně požádal tento soud o vyjádření k podané ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření předsedkyně senátu D. Š. odkazuje hlavně na odůvodnění zmíněného rozsudku. Navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Z výše citovaného spisu přezkumného soudu Ústavní soud zjistil, že na základě ustanovení v rámci podaného opravného prostředku přezkumný soud přistoupil k řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Důvodem zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byla skutečnost, že stěžovatelka ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nebyla nikdy občankou České republiky a nebyla proto oprávněna nakládat s předmětem právního úkonu.

Protože stěžovatelka předložila ve správním řízení cestovní pas, vydaný dne 15. 11. 1994, kde je uvedena jako státní příslušnice ČR, zkoumal správní orgán i tuto otázku. Jak je uvedeno ve zdůvodnění cit. rozsudku přezkumného soudu, obsahuje správní spis dopis Okresního úřadu Plzeň - jih ze dne 30. 6. 1998, z něhož vyplývá, že referát vnitřních věcí tohoto úřadu vydal k podané žádosti stěžovatelky zamítavé rozhodnutí o vydání osvědčení o státním občanství ČR. K odvolání stěžovatelky rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. 6. 1998, č. j. VS/Z - 51/268/98 bylo toto odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu Plzeň - jih, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o vydání osvědčení o státním občanství ČR. V odůvodnění tohoto rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 24. 6. 1998, Ministerstvo vnitra dovozuje, že stěžovatelka není a nikdy nebyla státní občanskou České republiky.

Pokud tedy v rámci svého šetření správní orgán zjistil, že ve věci státního občanství bylo vydáno pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, je tímto rozhodnutím podle vázán.

Proto také přezkumný soud se zaměřil v pojednávané věci pouze na napadení rozhodnutí katastrálního úřadu. Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí byl podle ustanovení pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; soud sám dokazování neprovádí.

Předmětem přezkumu soudu proto nebylo rozhodnutí Okresního úřadu Plzeň-jih ve spojení s rozhodnutím Ministerstva vnitra, týkající se státního občanství navrhovatelky.

Ústavní stížnost však směřuje s odkazem na y výlučně na řešení otázky státního občanství stěžovatelky, a proto chtěla-li se v této věci domoci ochrany svých ústavních práv, měla možnost podat ústavní stížnost proti správním rozhodnutím ve věci jejího státního občanství a nikoli proti zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 10. listopadu 1999