Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 258/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti 1) M. M., 2) M. H., zastoupených JUDr. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem-pobočka v Liberci ze dne 14. 1. 1999, č. j. -31,

t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžovatelky v podání tvrdí, že jako oprávněné osoby ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o půdě), se domáhaly z titulu znehodnocení obytné budovy č. p. 8 a kůlny v k. ú. P., okr. Liberec zaplacení částky 163.042,20 Kč podle ustanovení zákona o půdě po zemědělském družstvu P. v likvidaci.

Ke skutkovým okolnostem případu stěžovatelky uvedly, že předmětná hospodářská usedlost s příslušenstvím přešla v rozsahu ideální poloviny do vlastnictví čs. státu na základě trestního rozsudku lidového soudu v Trutnově v r. 1952. V roce 1970 byla ideální polovina nemovitostí vydána původnímu vlastníku na základě smlouvy o bezplatném převodu a byla registrována Státním notářstvím v Liberci.

Stěžovatelky si nechaly vypracovat znalecký posudek na znehodnocení domu č. p. 8 a kůlny, které údajně vzniklo v době jejich užívání zemědělským družstvem v letech 1952-1970. Navrhovatelky tvrdí, že ve smyslu zákona o půdě jim měla být obecnými soudy přiznána finanční náhrada za užívání jejich majetku zemědělským družstvem v období let 1952 - 1970. Jestliže však obecné soudy rozhodly, že navrhovatelky nemají nárok na náhradu za znehodnocení nemovitostí, pak tímto výrokem porušily , odst. 4 d a postup těchto soudů je nutně v rozporu s obecným zájmem společnosti na nápravě spáchaných křivd.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 14. 1. 1999, č. j. -31, Ústavní soud zjistil, že odvolací soud rozhodl na základě odvolání stěžovatelek proti rozsudku soudu I. stupně tak, že rozsudek ve výroku pod bodem I. potvrdil a pod bodem II. výroku žalobu s žádostí o náhradu za znehodnocení kůlny, postavené na pozemku p. č. 64/2 v k. ú. P., zamítl.

Odvolací soud dospěl k závěru, že na daný případ nelze aplikovat zákon o půdě z toho důvodu, že ideální polovina nemovitého majetku byla vrácena již v r. 1970 na základě platně registrované smlouvy, uzavřené mezi F. M. a tehdejším JZD v P. podle ust. a násl. , o soudních rehabilitacích. Krajský soud zdůraznil, že ve smyslu zákona o půdě mohou být tímto zákonem dotčeny pouze nemovitosti, které jsou vydávány nebo budou vydány ve smyslu příslušných ustanovení cit. zákona.

Z textu zákonných ustanovení zákona o půdě nelze dovodit, že by se tento zákon rovněž vztahoval na nároky osob, jimž byl nemovitý majetek již vrácen na základě S ohledem na tuto skutečnost nepovažoval odvolací soud za nutné zabývat se otázkou včasnosti výzvy a dodržení zákonných lhůt k uplatnění nároku tak, jak to provedl soud I. stupně v průběhu řízení. Ze stejného důvodu odvolací soud zastavil řízení o náhradě za údajné znehodnocení kůlny, postavené na pozemku p. č. 64/2 v k. ú. P..

Ústavní soud z podaného návrhu zjistil, že stěžovatelky nenapadají skutková zjištění obecných soudů, ale tvrdí, že k údajnému porušení práva na ochranu vlastnictví došlo při výkladu příslušných ustanovení zákona o půdě. Tento názor není správný. Obecné soudy jsou povinny ve smyslu y dodržovat znění příslušných zákonů tak, jak byly vydány. V daném případě se nejedná o výklad , ve znění pozdějších předpisů, neboť v textu citovaného zákona je výslovně uvedeno na jaký okruh případů a za jakých podmínek se režim zákona o půdě vztahuje. K právním závěrům obecných soudů v tomto směru nelze ničeho dodat a Ústavní soud se s odůvodněním, obsaženým v napadeném rozsudku krajského soudu zcela ztotožňuje. S ohledem na tuto skutečnost proto Ústavní soud podanou stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 25. října 1999