Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 491/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele ing. J. C., zastoupeného JUDr. M. H., advokátkou, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1999, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 10. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 10. 1999.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. K. R. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. ohledně návrhu odsouzeného ing. J. C. na povolení obnovy řízení v trestní věci sp. zn. a rovněž shora uvedené usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto usnesení.

Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle a 4y ČR, podle něhož lze státní moc uplatňovat v mezích a způsoby stanovenými zákonem a občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, dále jeho práva stanovená v obecných ustanoveních hlavy prvníd na svobodu a rovnost (, a 3, a 3) a jeho právo na spravedlivý proces a zákonného soudce stanovené a d. Svá tvrzení stěžovatel odůvodňuje tím, že svou stížnost proti usnesení okresního soudu doplnil o nové skutečnosti, kterými se stížnostní soud zabýval, čímž byla porušena dvoustupňovitost trestního řízení.

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i výše uvedené usnesení o nevyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení a napadené usnesení o zamítnutí stížnosti a dospěl k závěru, že z hlediska rozhodování soudů z pohledu tvrzených porušení práv zakotvených v a 4y ČR, , a 3, a 3, a d se nejedná o návrh důvodný. Z usnesení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že předseda senátu v usnesení výslovně uvedl, že je bez poměru k odsouzenému, k jeho obhájci a rovněž i k projednávané věci. Z usnesení krajského soudu pak Ústavní soud zjistil, že krajský soud se s rozhodnutím okresního soudu zcela ztotožnil, když dovodil, že ani nové skutečnosti uváděné stěžovatelem ničím nezakládají konkrétní obavu nebo pochybnost, že předseda senátu by nemohl nestranně rozhodovat a nelze ani dovozovat jeho poměr k projednávané věci. Ke stejnému závěru se přiklonil i Ústavní soud, když zároveň poukazuje na znění ustanovení tr. řádu, podle něhož lze stížnost opřít o nové skutečnosti a důkazy. Postupem orgánů činných v trestním řízení, resp. postupem a rozhodnutím obou soudů, tedy nemohla být, jak z výše uvedeného vyplývá, dotčena jeho základní práva na zákonného soudce a na spravedlivý proces.

Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu