Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 167/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. P., zastoupené Mgr. M. N., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

11. 11. 1998, čj. - 44, a rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 3. 9. 1997, čj. 2828/140/97, a čj. 2639/140/97,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka napadá shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ve věci platebního výměru na daň z převodu nemovitostí. Domnívá se, že tímto rozhodnutím byla porušena její práva, uvedená v , , , d a a 2 y ČR, což však nijak nekonkretizuje. Vesměs pak opakuje argumentaci, zřejmě již uplatněnou v předchozích právních řízeních, zvláště v řízení před Městským soudem v Praze. Především však polemizuje s právním závěrem finančních úřadů i obecného soudu, zda převod nemovitostí měl charakter zvýšení základního jmění či vložení do majetku společnosti. Navrhuje pak, aby byl zrušen napadený rozsudek Městského soudu v Praze, i shora citovaná předcházející rozhodnutí finančních úřadů.

Především je třeba konstatovat, jak již bylo uvedeno v řadě předchozích rozhodnutí, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným, a tedy nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem není taktéž zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR).

Stěžovatelka především vznáší námitky k právním závěrům finančních úřadů i obecného soudu, zda převod nemovitosti měl charakter zvýšení základního jmění či vložení do majetku společnosti. Jak vyplývá z výše uvedeného, přezkoumávání takových otázek Ústavnímu soudu nepřísluší; obecný soud svůj právní názor řádně odůvodnil. Namítané porušení práv podle , , , d a a 2 y ČR, stěžovatelka nijak nespecifikuje a Ústavní soud ani jejich porušení nezjistil.

Jelikož Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu