Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 485/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.M., zastoupené advokátkou JUDr. P.T., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, č. j. 34/29809/97, 342/SSP-2828/97/Kej., ze dne 22. 9. 1997, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svou podanou ústavní stížností, která byla nejprve dne 15. 12. 1997 doručena Nejvyššímu soudu v Brně a poté dne 23. 12. 1997 Ústavnímu soudu, domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha. Tímto rozhodnutím, č. j. 17374/97/AJA-1/1, ze dne 17. 7. 1997 byla zamítnuta žádost stěžovatelky o přídavek na dítě vzhledem k tomu, že doložený měsíční průměr příjmů rodiny za rozhodné období rok 1996 činí 22.001,42 Kč a převyšuje součin zákonného koeficientu 3,00 a částky životního minima rodiny, které činí 7.170,- Kč, t. j. 21.510,Kč. Stěžovatelka své odvolání odůvodnila skutečností, že příjem její rodiny je snížen o částku 1.000,- Kč, kterou její manžel Ing. J.M. platí na výživné dcery z prvního manželství a o tuto částku se tak fakticky snižuje příjem její rodiny a ve svých důsledcích tak , o státní sociální podpoře, znevýhodňuje děti žijící v rodinách plátců výživného.

Stěžovatelka je přesvědčena, že důsledným uplatňováním všech ustanovení bez možnosti odstranění tvrdosti zákona dochází k porušování , a a 4 d. Dále je přesvědčena, že pro rozhodování Ústavního soudu jsou v případě této stížnosti splněny podmínky uvedené v , protože obdobnými rozhodnutími orgánu veřejné moci dochází k porušování , a a 4 d a k porušování ústavní zásady rovnosti občanů.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Stěžovatelka podala ústavní stížnost poté, co jejímu odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha nebylo Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhověno a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konečné rozhodnutí nejvyššího orgánu státní správy na úseku sociálních věcí, stěžovatelka tímto nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, jak to ukládá ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť se neobrátila na obecný soud s návrhem na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu státní správy podle ustanovení .

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odstavce 1 citovaného ustanovení, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud po posouzení návrhu dospěl k závěru, že v daném případě tato podmínka splněna není.

S ohledem na tato zjištění proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustný odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. října 1999

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu