Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 272/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného Mgr. M. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 23. 2. 1999, čj. - 110, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 1998, čj. - 88,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 31. 5. 1999, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 3. 6. 1999, podal stěžovatel návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 23. 2. 1999, čj. - 110, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 3. 1998, čj. - 88, s tím, že jak soudem prvního stupně, který zamítl jeho návrh proti odpůrcům, jímž se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výrocích napadených rozsudků, tak soudem odvolacím, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, byl porušen článek 11 odst. 1 a 4d.

Stěžovatel v této ústavní stížnosti vesměs opakuje argumentaci uplatněnou v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Má za to, že soudy nesprávně hodnotily skutkový stav věci, když v celém řízení nesprávně aplikovaly zákon o půdě č. Podle stěžovatele měly provést dokazování ve věci posouzení nicotnosti výměru ministryně výživy ze dne

10. 10. 1949, čj. 88.668/49-III/2b, který byl vydán v rozporu se zákonem č. 115/1948 Sb. Stěžovatel je toho názoru, že v důsledku této skutečnosti předmětné nemovitosti nikdy na stát nepřešly, a proto k nim nikdy vlastnického práva nepozbyl.

Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu stěžovatele respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle a 4d, je třeba konstatovat, že toto ustanovení chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, nikoli takové, jehož povaha je sporná a kde např. probíhá v takové věci soudní řízení, jako je tomu v daném případě.

V rámci projednávání této ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení, skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými závěry, přičemž postup byl řádně odůvodněn, takže Ústavní soud nemohl učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud s ohledem ke shora uvedenému musel přisvědčit správnosti závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 1999, čj. - 135, kterým bylo dovolání stěžovatele do rozsudku odvolacího soudu odmítnuto podle ustanovení ) odst. 4 a Ztotožňuje se s názorem dovolacího soudu učiněným ve věci samé, že soudní praxe vesměs nepřipouští, aby nárok na vydání věcí, na které se vztahují ustanovení speciálních restitučních právních předpisů, mezi něž patří i , o půdě, ve znění pozdějších předpisů, byl v případě nedostatku splnění stanovených podmínek posouzen podle ustanovení , jak to v předmětném řízení navrhoval stěžovatel.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy se nedostaly, v souvislosti s projednáváním předmětné věci, do rozporu s ústavními principy chránícími vlastnické právo, ani s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.

Proto bylo nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu vzhledem k tomu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu