Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 383/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 14. října 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. února 1999, č. j. -69, a Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. května 1998, č. j. -46, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu 4. srpna 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. února 1999, č. j. -69, a Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. května 1998, č. j. -46. Uvedl, že podle jeho přesvědčení postupem soudů přišel o své právo vlastnit majetek, a to za nerespektování y, zakotvujícího stěžejní princip státu, a to princip právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Poukázal na jejich aplikaci po publikaci nálezu Ústavního soudu pod č. 164/1994 Sb., a se závěry soudů, dle nichž jej nelze považovat za osobu oprávněnou k uzavření dohody o vydání věci, vyslovil nesouhlas.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, nebylo shledáno porušení práv navrhovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolává. Krajský soud v Praze se ve svém rozsudku ze dne 9. února 1999, č. j. -69, vypořádal se všemi námitkami, vznesenými v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku, a na odůvodnění jeho rozhodnutí, které je vyčerpávající a přiléhavé, lze v celém rozsahu odkázat i v rozhodnutí o ústavní stížnosti navrhovatele.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 1999