Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 315/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti B. Š., zastoupené JUDr. M. C., t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, který došel Ústavnímu soudu dne 25. 6. 1999, se domáhá stěžovatelka zrušení rozhodnutí Městského úřadu-finančního odboru v Boskovicích, aniž by blíže upřesnila petit, o které rozhodnutí se jedná.

Z textu strohého zdůvodnění návrhu, obsaženého v kap.II. však vyplývá, že stěžovatelka brojí proti výsledku vyhledávacího řízení a nikoli proti řízení vykonávacímu. Vyplývá to i z povahy věci, když uvádí, že byla uznána vinnou z přestupku, za který jí byla vyměřena pokuta spolu s náklady řízení ve výši 700,- Kč. V exekučním řízení byla zavázána zaplatiti dalších 200,- Kč, uvádí, že její právní zástupce nebyl uvědoměn o konaných úkonech a že ve věci bylo rozhodnuto bez výslechu stěžovatelky, a to pouze na základě jednostranné výpovědi poškozené. Jí samé nebylo umožněno se k věci vyjádřit a k takto tvrzené skutečnosti správní orgán nepřihlédl ani v rámci odvolacího řízení, ani v řízení exekučním.

Je proto přesvědčena, že pravomocným rozhodnutím ve věci bylo porušeno její základní právo, vyplývající z ve vztahu na a d.

Ústavní soud při porovnání k návrhu přiložených dokladů zjistil, že exekuční příkaz č. j. RVV/P/15/98/MO - 369/EX-99, byl exekučním správním orgánem vydán dne 18. 3. 1999. Rozhodnutí, které stěžovatelka uvádí jako důkaz s datem vydání 23. 4. 1999, je rozhodnutím k námitce proti tomuto exekučnímu příkazu.

Obě rozhodnutí byla tedy vydána ve vykonávacím řízení, kdy exekuční orgán splnil také ustanovení § 74 spr. ř., o čemž svědčí skutečnost, že proti exekučnímu příkazu podal právní zástupce stěžovatelky včas a řádně námitky. Orgán, provádějící výkon rozhodnutí, je oprávněn pouze zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro výkon rozhodnutí, nikoli věcnou správnost exekučního titulu, kterým je sám vázán.

Dle dikce podaného návrhu stěžovatelka napadá rozhodnutí ve věci samé, t. j. exekuční titul. Toto rozhodnutí ze dne 12. 6. 1998, č. j. KPP/43/98, bylo potvrzeno odvolacím správním orgánem rozhodnutím ze dne 31. 8. 1998. Obě rozhodnutí byla stěžovatelce i jejímu právnímu zástupci řádně doručena, takže právní moc rozhodnutí, č. j. KPP/43/98, nastala dnem 4. 9. 1998.

Proti tomuto rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím ze dne 31. 8. 1998, č. j. RVV/P/15/98/Mo, mohla jedině stěžovatelka uplatnit ústavní stížnost. Uplatnila ji teprve dne 25. 6. 1999, kdy již bylo na podání ústavní stížnosti podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, po uplynutí 60denní lhůty pozdě.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, protože se jedná o návrh podaný po lhůtě.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 19. října 1999