Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 405/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. A. R., zastoupeného JUDr. A. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č.j. -138, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. -121, ze dne 22. 5. 1997, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě, stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Navrhovatel se svým podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 8. 1999, domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č. j. -138, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního sodu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 1997, č. j. -121, jimž byla zamítnuta žaloba stěžovatele o vydání briliantu o váze 24,06 karátu a zároveň rozhodnuto o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku.

Podle názoru stěžovatele bylo shora uvedenými rozsudky obecných soudů nepřípustným způsobem zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod, uvedených v , odst. 2 a , 4 d, jakož i y.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal navrhovatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl z důvodu jeho opožděnosti a v odůvodnění zdůraznil, že zákonná jednoměsíční lhůta pro podání dovolání je lhůtou procesní, jejíž zmeškání nelze prominout. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek nabyl právní moci dne 7. 7. 1998 a dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 10. 8. 1998, jednalo se podle názoru Nejvyššího soudu ČR o podání dovolání učiněné po uplynutí lhůty stanovené zákonem. Z tohoto důvodu bylo dovolání usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 1999, č. j. -162, podle ustanovení věty první ve spojení s ustanovením odmítnuto.

Navrhovatel ve svém podání tvrdí, že proti napadenému rozsudku podal opožděné dovolání, když považuje tento úkon za splnění podmínky stanovené , ve znění pozdějších předpisů, za uplatnění všech procesních prostředků, který mu zákon k ochraně práva poskytuje. Tento názor není správný. Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje ( ).

Stěžovatel podanou ústavní stížností napadá rozsudek Městského sodu v Praze ze dne 29. 5. 1998, č. j. -138, který nabyl právní moci v červenci 1998. Počátek lhůty podání ústavní stížnosti počal tedy běžet začátkem července 1998 a uplynul po 60denní zákonné lhůtě. Jestliže tedy navrhovatel doručil ústavní stížnost v srpnu 1999, jedná se o ústavní stížnost podanou po lhůtě, stanovené v zákoně č. , ve znění pozdějších předpisů, a jako takovou jí byl soudce zpravodaj nucen odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 4. října 1999