Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 457/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. O. P., advokátem, proti vyhlášce obce P. č. 1/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru P. - Čestlice - Zdiměřice, ze dne 3. srpna 1999, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 16. září 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl vyhlášku obce P. č. 1/1999, o závazné části územního plánu sídelního útvaru, ze dne 3. srpna 1999, a kterou označil jako ústavní stížnost podle písm. d) y ČR. Uvedené ustanovení y ČR definuje rozhodovací pravomoc Ústavního soudu pokud jde o pravomocná rozhodnutí a jiné zásahy orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Toto ustanovení, procesně upravené v ustanoveních až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), umožňuje ochranu práv jednotlivce proti zásahům formou tzv. individuálního právního (správního aktu), tedy v případě, kdy je rozhodováno o právech a povinnostech konkrétního a vymezeného okruhu osob. Naproti tomu v písm. b) y ČR je definováno rušení tzv. jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Takové rozhodování Ústavního soudu je procesně upraveno v ustanoveních až zákona. V daném řízení je poskytována ochrana proti tzv. normativním právním (správním) aktům, které jsou adresovány blíže nekonkretizovanému, resp. pouze obecně definovanému okruhu osob. Mezi ně patří právě obecně závazné vyhlášky obcí.

V souladu se , o obcích (obecní zřízení) schvaluje obecní zastupitelstvo územně plánovací dokumentaci sídelních útvarů a zón [ a odst. 3 cit. zákona]. Podle ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu (stavební ), ve znění pozdějších předpisů, závaznou část územního plánu obce vyhlásí obec obecně závaznou vyhláškou (v přenesené působnosti).

Je tedy zřejmé, že stěžovatel, ač ústavní stížnost subsumoval pod písm. d) y ČR, fakticky brojí proti porušení práv a svobod normativním aktem. V ustanovení zákona je pak přesně vymezen okruh subjektů, které jsou jediné oprávněny podávat návrh na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení.

V daném případě však podmínky stanovené v § 64 zákona splněny nejsou, neboť návrh podala osoba, jíž cit. ustanovení zákona oprávnění podat návrh na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení nepřiznává.

Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout jako podaný osobou zjevně neoprávněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona, aniž by se dále zabýval tvrzením v něm obsaženým.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 6. října 1999

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu