Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 416/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. A. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 24. 8. 1999 a podáním ze dne

10. 9. 1999 svůj návrh doplnil.

Ústavní stížností je napadán shora uvedený rozsudek Městského soudu v Brně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku, a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku. Dále je napadáno rovněž shora uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl tento rozsudek potvrzen. Stěžovatel poukazuje na to, že svým jednáním, kdy absolvoval kurs autoškoly, ačkoli mu byl rozhodnutím Policie ČR, Městského ředitelství Dopravního inspektorátu v Brně, uložen zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel, nenaplnil formální ani materiální stránku trestného činu podle trestního zákona a jeho jednání nelze posuzovat jako trestný čin. Navrhuje proto zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí, jimiž byla porušena jeho ústavní práva zakotvená v ě ČR v a , podle nichž mají soudy poskytovat ochranu právům, rozhodovat o vině a trestu za trestné činy a soudce je vázán při rozhodování zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, a jeho právo obsažené v d, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon ( věta první).

Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které jako orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto ani neprovádí neomezené hodnocení důkazního řízení.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud po přezkoumání obsahu spisu sp. zn. Městského soudu v Brně dospěl k závěru, že oba soudy se námitkami stěžovatele, uplatněnými před nimi v průběhu řízení, zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi také vypořádaly.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí proti rozhodnutí obecných soudů a hodnocením důkazů, které byly obecnými soudy provedeny, jakož i zjišťováním skutkového stavu nezbytného pro jejich rozhodnutí, se zabývá jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2 a d. Výše zmíněná porušení však z napadených rozsudků nevyplývají.

Z rozhodnutí soudů nevyplývá ani porušení ustanovení d, které stanoví zákaz stíhání nebo zbavení svobody jinak než ze zákona.

Pokud jde o zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů, platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem stanoveným v zákoně ( a 4 d), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( y ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí ( y ČR). V trestním řízení platí zákonem stanovená pravidla pro hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci --ustanovení § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Při rozhodování soudu o zavinění a o jeho formě musí shromážděné důkazy k tomuto rozhodnutí postačovat, tedy zjištěný skutkový stav věci musí umožňovat bez pochybností rozhodnout, což se v tomto případě nestalo.

Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně, jak již z výše uvedeného vyplývá, nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu