Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 20/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. R., zastoupeného JUDr. J. A., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 1998, čj.

- 20,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

V dané věci stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výroku o nákladech řízení. Domnívá se, že uvedeným výrokem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle y ČR a a 3d. Navrhuje zrušení citovaného výroku rozsudku.

Jde o případ, kdy krajský soud přezkoumával v rámci správního soudnictví rozhodnutí finančního orgánu, návrhu vyhověl a napadený akt zrušil. Ve výroku o nákladech řízení dospěl podle k závěru, že stěžovatel byl úspěšný jen částečně, neboť krajský soud shledal opodstatněným jen jeden z důvodů, pro které bylo rozhodnutí napadáno, a proto na náhradě nákladů řízení přiznal pouze polovinu. Stěžovatel se domnívá, že měl úspěch úplný, protože rozhodnutí správního úřadu bylo zrušeno a "úspěch je nutno posuzovat ve vztahu k žalobnímu petitu, nikoliv k žalobním důvodům".

Na základě žádosti Ústavního soudu se k ústavní stížnosti dne 14. 5. 1999 vyjádřila předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Především uvádí, že návrh směřuje do rozhodnutí soudu o nákladech řízení, přičemž svým obsahem představuje polemiku s úvahou soudu. Podle jejího názoru je řízení o přezkoumání rozhodnutí úřadu veřejné správy soudy ovládáno dispozitivní zásadou, která se projevuje v tom, že je podle na žalobci, aby označil důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Soud pak rozhoduje, zda a který žalobní důvod je opodstatněný. Pokud krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, učinil tak však pouze pro jeden z důvodů. Jestliže žalobce neuspěl se všemi svými výhradami, protože některé z nich neměly oporu v zákoně, nic nebrání tomu, aby soud žalobci nepřiznal úplnou náhradu nákladů řízení, což soud dovozuje z výslovného znění ustanovení Navrhuje vydání nálezu, kterým se ústavní stížnost zamítá.

K ústavní stížnosti se též dne 26. 4. 1999 vyjádřilo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích. Jeho ředitel v něm uvádí, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud a je tedy zřejmé, že správní orgán jako vedlejší účastník řízení není oprávněn hodnotit, resp. se vyjadřovat k ústavní stížnosti, týkající se výroku o nákladech řízení.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh ústavní stížnosti není důvodný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nepřísluší mu tedy zkoumat celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud neshledal v postupu a závěrech Krajského soudu v Českých Budějovicích nic, co by ho opravňovalo ke zrušení napadeného výroku jeho rozhodnutí. Je totiž věcí obecného soudu samostatně posoudit - neboť mu to výslovně dovoluje - zda v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního úřadu přizná či nepřizná náhradu nákladů zcela nebo zčásti, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele ( věta druhá ). Může tedy i zčásti nepřiznat náhradu nákladů řízení tehdy, když měl - z hlediska petitu - žalobce úspěch "zcela", avšak ve vztahu k žalobním důvodům nikoliv, resp. jen zčásti. Krajský soud v Českých Budějovicích aplikoval citované ustanovení, což také ve svém rozsudku odůvodnil: "Výrok o nákladech řízení se opírá ustanovení

a vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení částečně úspěšný, když z uplatněných žalobních důvodů byl opodstatněným shledán jediný. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána polovina vynaložených nákladů..."(str. 6). Ústavní soud ostatně nepovažuje za výstižné tvrzení stěžovatele, že obecný soud svou úvahu neodůvodnil. I když by bylo možno namítnout, že odkaz na aplikaci právě ustanovení větu druhou mohl být pregnantnější, resp. že soud mohl výslovně odkázat právě na tuto část ustanovení, nepovažuje to Ústavní soud za dostatečný důvod, resp. za porušení ústavně zaručených práv takové intenzity, aby napadený výrok rozhodnutí zrušil.

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu