Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 299/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M. Ř., zastoupeného JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, čj. -12, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. -6, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, Stavebního bytového družstva H. zastoupeného JUDr. L. Č., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti, jíž se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž byla vyslovena nepříslušnost Okresního soudu v Kladně k řízení o žalobě na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví podle příslušných ustanovení , v podstatě tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práv zaručovaných d, neboť došlo k odnětí zákonnému soudci.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí i obsahem vyjádření Krajského soudu v Praze a Stavebního bytového družstva H., dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh - napadených rozhodnutí - vyplývá, že stěžovatel jako člen SBD H. v Kladně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně domáhal, aby družstvu byla uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu družstevního bytu do jeho vlastnictví. Okresní soud v Kladně i soud odvolací - Krajský soud v Praze - v podstatě s odkazem na to, že součástí smlouvy o převodu jednotky je vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele, a protože smlouva o převodu bytové jednotky podle ustanovení a násl. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám, je speciální úpravou zániku členství v družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho členem, dovodily věcnou nepříslušnost Okresního soudu v Kladně s tím, že ve věci je dána věcná příslušnost Krajského obchodního soudu [ bod aa) ], jemuž byla věc postoupena. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je také patrno, že oba soudy vycházely také z právního názoru Nejvyššího soudu ČR, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (R 3/99).

Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v odlišnosti právního názoru stěžovatele od napadených závěrů obecných soudů ve vztahu k napadeným rozhodnutím. Ústavní soud ve své judikatuře již vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Tyto však v daném případě neshledal, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily způsobem a postupem zákonem upraveným jak svoji věcnou příslušnost, tak i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor shodný s názorem stěžovatele, a rozhoduje způsobem odlišným od názoru vyjádřeného v napadených rozhodnutích, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, když tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu ČR.

Z uvedených důvodů, kdy tvrzený zásah do ústavně zaručených práv nebyl Ústavním soudem v dané věci shledán, byla ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu