Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 134/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti 1) MUDr. M. T., 2) M. Ch., zastoupených JUDr. J. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1999, č. j. -95, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 3. 1999, se stěžovatelky domáhají zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1999, č. j. -95, kterým k odvolání stěžovatelek bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 2. 1998, č. j. D 1693/97-33.

V dané věci bylo projednáno dědické řízení po zemřelé PhDr. H. T., zemřelé dne 5. 11. 1997, posledně bytem Praha 6, N. 1908/20. Ve věci byla předložena závěť zůstavitelky, sepsaná podle ustanovení § 476c o. z., t. j. závěť s předčítatelem, která byla touto formou pořízena proto, že zůstavitelka v té době měla zlomenou ruku a nemohla závěť pořídit vlastnoručně.

Obvodní soud pro Prahu 6, který je příslušný k projednání dědictví, usnesením ze dne 27. 2. 1998, č. j. -33, prohlásil předloženou závěť za neplatnou. V odůvodnění svého usnesení soud dovodil, že v ě poslední vůle nebyly dodrženy obligatorní požadavky formy závěti, t. j. údaj o tom, kdo u sepsal, kdo ji přečetl a jakým způsobem zůstavitelka potvrdila, že se jedná o její pravou vůli. Dále, že u podpisů svědků nejsou uvedena jejich jména a ani bližší údaje jejich identifikace, které nelze z pouhé grafické formy podpisu dovodit. Nedostatek předepsané formy měl za následek neplatnost právního úkonu podle o. z. Obvodní soud rovněž dospěl k závěru, že projev vůle zůstavitelky je neplatný, vzhledem k ustanovení o. z., a to pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost.

K odvolání stěžovatelek odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ve zdůvodnění usnesení znovu rozebral znění §§ 476-476f o. z., zvláště s přihlédnutím k ustanovení § 476c o. z. Podle odvolacího soudu chybějící údaje v závěti, které představují kogentní ustanovení její formy, mají za následek neplatnost úkonu. Splnění formálních náležitostí posuzuje soud v řízení o dědictví z úřední povinnosti. K námitce odvolatele (nyní stěžovatelek), že mělo být postupováno podle ustanovení , odvolací soud správně uvedl rozdíl mezi postupem soudu podle odst.1 a odst. 2 citovaného ustanovení, který spočívá v tom, že podle odst. 1 soud zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti závěti. Postup podle odst. 2 je na místě tehdy, jde-li o posouzení skutkové podstaty, které jsou mezi účastníky sporné. K postupu podle citovaného odst. 2 v pojednávaném případě nemohlo dojít pro vlastní nedostatek formy závěti.

V dodatku ústavní stížnosti ze dne 6. května, kterou podala nekvalifikovaně sama stěžovatelka M. Ch., uvádí m. j., že v ústavní stížnosti jsou obsaženy námitky, které již byly uplatněny v odvolání k Městskému soudu v Praze. Ústavní soud sdílí tento názor stěžovatelky, neboť jak odvolání k Městskému soudu, tak i ústavní stížnost je zaměřena na skutečnost, že vytýkané nedostatky závěti nejsou jen nedostatkem formálního rázu, nýbrž, že se jedná o obsahovou náležitost závěti, jejíž neexistence nemusí automaticky znamenat její neplatnost.

Návrh ústavní stížnosti vychází tedy z toho, že je třeba zkoumat předepsané formální náležitosti, ale jen v takové podobě, že z ní lze spolehlivě zjistit obsah právního úkonu, i když některé formální náležitosti chybí. Podle stěžovatelek závěť obsahuje dispozice s majetkem a pořízená je určitá a srozumitelná.

Se všemi těmito námitkami se vypořádal již odvolací soud. Právními závěry obou soudních instancí nedošlo k porušení ústavnosti, které jediné by opravňovalo Ústavní soud k ingerenci do jejich rozhodnutí. Pokud se stěžovatelky dovolávají toho, že v jejich případě bylo porušeno jejich základní právo na řádný proces, nutno takovou námitku odmítnout. Oba soudy poskytly ochraně práv stěžovatelek řádnou ochranu, všechny vznesené námitky byly soudy projednány a vyhodnoceny.

Zvláště nutno přisvědčit odvolacímu soudu v jeho kvalifikaci chybějících zákonných náležitostí závěti. Alografní závěť byla znovu zavedena do novelou s účinností od 1. 1. 1992. Jejím připuštěním byla však zpřísněna forma závěti, aby nedocházelo k budoucím sporům. Nedostatek této formy má potom za následek neplatnost závěti, kdy může,jako v projednávaném případě, přistoupit navíc nedostatek základních náležitostí závěti, jako je její určitost a srozumitelnost.

Proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 22. září 1999