Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 411/97

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F.F., zastoupeného advokátkou JUDr. A.J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 1997, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne

1. 4. 1997, čj. - 138, o zastavení řízení pro neodstranění vad při uplatnění nároků podle Podle jeho názoru došlo v řízení k porušení a d. Navrhuje proto zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo taktéž podáno dovolání, Ústavní soud vyčkal do jeho vyřízení Nejvyšším soudem ČR. Nejvyšším soudem ČR bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh ústavní stížnosti není důvodný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a tedy nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem není ani zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení interpretace nebo závěry současně neznamenají porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Stěžovatel v návrhu polemizuje se závěry a výklady obecných soudů a vesměs opakuje argumentaci již uplatněnou v předchozím soudním řízení, se kterou se obecné soudy, zvláště pak soud odvolací, řádně vypořádaly. Především pak nesouhlasí s názorem soudu, že nemohl jednat, neboť nebylo ujasněno, vydání jakých konkrétních nemovitostí se žalobce domáhá, poukazuje na problémy se získáním geometrického plánu a kritizuje postup, kdy soud rozhodl bez nařízení jednání.

Ze spisového materiálu nicméně vyplývá, že sám stěžovatel po neodstranění vad návrhu ve lhůtách, které si stanovil (a které soud respektoval), požadoval, aby nebylo nařizováno jednání a bylo vyčkáno rozhodnutí okresního úřadu jako pozemkového úřadu, ovšem ve věci uplatňování nároků podle , zatímco u soudu uplatňoval požadavky podle Ústavní soud považuje posouzení úplnosti (bezvadnosti) návrhu za samostatnou nezávislou činnost obecného soudu, do které není oprávněn zasahovat. Ostatně stěžovatel ve své ústavní stížnosti sám uznává, že podklady nebyly úplné. V jednání obecných soudů pak Ústavní soud nespatřuje porušení ústavních ustanovení, které je namítáno.

Pokud totiž stěžovatel namítá porušení d, je si třeba uvědomit, že se v něm výslovně uvádí, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva, přičemž tento postup stanoví právě ., konkrétně pak podávání návrhů účastníky (jejich úkony) upravuje a násl. Stanovený postup však stěžovatel nerespektoval.

I námitka porušení d je nepřípadná, neboť obecný soud může veřejně, za přítomnosti účastníků řízení, projednávat jen věc, která je v souladu se zákonem řádně specifikována, musí mít o čem jednat, tj. předmět řízení musí být dostatečně konkrétně vymezen ("které věci se týká"). Ostatně sám stěžovatel požadoval, aby nebylo nařizováno jednání, byť z důvodů jiných.

Obecně je pak třeba konstatovat, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z a z dalších ustanovení d, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Pro úplnost je třeba dodat, že jednání obecného soudu nelze eventuálně kvalifikovat ani jako porušení poučovací povinnosti podle , neboť tato povinnost nezahrnuje návod, co by účastník řízení měl nebo mohl v daném případě dělat, ale má jen napomoci k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení činit (srov.

sp. zn.

, resp. nález publikovaný pod č. 82, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8).

Jak vyplývá z výše uvedeného, Ústavní soud neshledal namítané porušení ústavně zaručených práv, a proto nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu