Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 190/99

Ústavní soud rozhodl dne 23. 9. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E., spol. s r. o., zastoupené JUDr. D. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. března 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné a doručené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. března 1999

( -21) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako soud rozhodující o žalobě proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu (Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. prosince 1998, čj. FŘ/2781/120/98-Šnaj.) porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že označený obecný soud řízení před, pro nezaplacení soudního poplatku, zastavil ( , 2 zák. č. ČNR č. ), ačkoli pro takové rozhodnutí nebylo zákonného důvodu. Navrhla proto, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Tvrzení stěžovatelky, že jí protiústavním způsobem byla odepřena soudní ochrana, neobstojí, neboť její vývody podložené tvrzením, že k zaplacení soudního poplatku nebyla vyzvána a že o následcích nezaplacení soudního poplatku nebyla poučena, neodpovídá skutečnosti.

Podle obsahu spisu, který byl obecným soudem Ústavnímu soudu k jeho výzvě předložen, byla stěžovatelka obecným soudem k zaplacení soudního poplatku vyzvána dne

9. února 1999, a to vzorem 4a , který byl doručen k rukám jejího zástupce (Advokátní kancelář D., S. a spol.) dne 16. února 1999; označený a stěžovatelce doručený vzor s výzvou mimo samotnou výzvu obsahuje také výslovné poučení, že nebude-li soudní poplatek (ve lhůtě stanovené osmi dny) zaplacen, soud řízení zastaví.

Jestliže stěžovatelka přes řádnou výzvu a poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku tento poplatek nezaplatila, obecný soud důvodně a ve shodě se zákonem řízení

o stěžovatelově žalobě zastavil a tvrzení o protiústavním odepření soudní ochrany nemá tak oporu ani ve stavu věci ani v ústavním pořádku republiky.

Stěžovatelčina ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána samotnou povahou zjištěných skutečností a z nich vyplývajícího závěru; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. září 1999