Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 6/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci ústavní stížnosti 1. H. F., a 2. R. K., obou právně zastoupených JUDr. I. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 1998, čj. -45, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 1998, čj. -45, a odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 11. 1997, čj. -29.

Tímto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na zaplacení částky 16.470,- Kč a uložena povinnost nahradil žalovanému náklady řízení ve výši 4.302,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Stěžovatelé jsou toho názoru, že jak soud I. stupně, tak i odvolací soud hodnotily důkazy v rozporu s ustanovením a že potvrzením rozsudku Okresního soudu v ústí nad Orlicí bylo porušeno jejich základní právo domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu, tak jalo je zakotveno v d.

Z předloženého spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn. , učinil Ústavní soud následující zjištění. Matka obou stěžovatelů H.K. podala Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 16. 12. 1996 žalobu, jíž se domáhala zaplacení 16.470,- Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovanému dudala zboží (1 ks chladiče vody s vložkou), žalovaný zboží odebral, avšak doručenou fakturu splatnou dne 10. 7. 1996 nezaplatil. Okresní soud v Ústí nad Orlicí vydal

1

2

dne 10. 1. 1997 platební rozkaz, kterým uložil žalovanému zaplacení 16.470,- Kč a nákladů řízení ve výši 660,- Kč, do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu dne 28. 1. 1997 odpor, ve kterém navrhl zamítnutí žaloby, nebot' odebrané zboží zaplatil hotově při převzetí, avšak s ohledem na pokyny své účetní si nechal vystavit fakturu. V průběhu řízení před Okresními soudem v Ústí nad Orlicí matka stěžovatelů dne 1. 6. 1997 zemřela. Okresní soud proto za použití ustanovení pokračoval v řízení s dědici po zemřelé (stěžovateli), kteří na žalobě trvali. Okresní soud dospěl v průběhu řízení k názoru, že žalovaný při převzetí zboží cenu zaplatil a proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podali stěžovatelé odvolání. V odvolání vyjádřili nesouhlas s hodnocením důkazů, nebot' dle jejich názoru bylo prováděno jednostranně. Odvolací soud na jednání dne 3. 9. 1998 rozhodl, jak výše uvedeno. V odůvodnění rozsudku uvedl, že Okresní soud náležitě zjistil skutkový stav věci, provedl potřebná dokazování a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry, které odvolací soud přejal. Dále uvedl, že jde o spor, kde jsou žalobci v důkazní nouzi, když nejzávažnější důkaz, t. j. výpověd' původní žalobkyně nelze pro její úmrtí provést.

K ústavní stížnosti se jako účastník řízení vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové. Plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku s tím, že účastníkům byla dána možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům ( /2 d) a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládali za potřebné. Pokud nebylo vyhověno návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru daňového poradenství a účetnictví, bylo to z důvodu dalšího nehospodárného prodlužování sporu.

Po přezkoumání skutkového stavu podle obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. , a po posouzení právního stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové k porušení d nedošlo.

Podstatou ústavní stížnosti je především námitka týkající se nesprávného hodnocení důkazů, přičemž tato námitka byla uplatněna již v odvolání proti uvedenému rozsudku.

Z ústavního principu nezávislosti soudů podle y ČR vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, která je expressis verbis vyjádřena v ustanovení a odůvodňuje postup soudu předvídaný v ti 120 odst. 1 věta druhá . Proto obecný soud je povinen a současně také oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je potřeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit. Provedené důkazy potom hodnotí podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti.

Stěžovatelé svým podáním staví Ústavní soud v podstatě do role další soudní instance. Toto postavení, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, Ústavnímu soudu nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatelů však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovatelům nebylo odepřeno právo na soudní ochranu vyplývající z y ČR a d,

proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté

2

3

, zaručující právo na spravedlivý proces. Zásada, že Ústavní soud nepřehodnocuje dokazování provedené obecnými soudy, je prolomena tehdy, jestliže jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají. Takový nesoulad v daném případě Ústavní soud neshledal. Proto vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelů se závěry obecných soudů, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavně právní roviny, jeví se ústavnímu soudu tvrzení stěžovatelů o porušení ústavně zaručeného práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatelé svým podáním současně vznesli návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem byl podaný návrh posouzen jako zjevně neopodstatněný, nepřipadá navrhovaný odklad vykonatelnosti v úvahu a Ústavní soud se touto otázkou nezabýval.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 23. září 1999

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu

3