Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 138/99

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou a ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené JUDr. D. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. , rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 9. 1997, č. j. -143, a návrhu na zrušení části ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, v části věty "....pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" a části ustanovení téhož zákona v části věty "...pokud jsou státními občany České republiky", t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh nepřípustný.

Navrhovatelka podala dne 16. 3. 1999 Ústavnímu soudu návrh, kterým napadá rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 9. 1997, č. j. -143, spolu s návrhem na zrušení části ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, v části věty "....pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" a části ustanovení téhož zákona v části věty "...pokud jsou státními občany České republiky".

Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozsudkem obecného soudu byla porušena její práva, zakotvená v a y, d. Pokud se týká návrhu na zrušení části ustanovení a odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, navrhovatelka dovozuje, že napadená ustanovení jsou v přímém rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, a to konkrétně s čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 113 Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR a evropským společenstvím a jejich členskými státy, vyhlášenou ve Sbírce zákonů ČR pod č. 7/1995 Sb. Ke skutkovým okolnostem svého případu stěžovatelka uvedla, že usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 2. 1991, č. j. 1 Rt 79/91-6, byl zrušen v celém rozsahu rozsudek, jimž byla společně se svým manželem odsouzena z důvodů nedovoleného opuštění republiky i k trestu propadnutí majetku, který představoval rodinný dům č. p. 22 v H., obec Jihlava se st. p. č. 93 a zahradou p. č. 1/2 v kat. ú. H., obec Jihlava.

Předmětný majetek byl z vlastnictví státu prodán manželům Ch. Stěžovatelka po marné výzvě k vydání věci uplatnila u Okresního soudu v Jihlavě svůj tvrzený nárok i přesto, že si byla vědoma skutečnosti o nenaplnění zákonné podmínky státního občanství ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. V průběhu řízení před soudem I. stupně podala proto stěžovatelka návrh, kterým se domáhala iniciování návrhu na zrušení v záhlaví uvedených částí

Vzhledem k tomu, že podání Okresního soudu v Jihlavě již předcházely návrhy totožné, bylo tomuto obecnému soudu v řízení před Ústavním soudem o zrušení části ustanovení § 3 cit. zákona přiznáno postavení vedl. účastníka. Navrhovatelka nesouhlasí s právními závěry, obsaženými v nálezu pléna ÚS ze dne 4. 6. 1997,

sp. zn.

, (uveřejněného pod č. 185/1997 Sb.) a tvrdí, že ponechání v platnosti shora uvedených částí ustanovení § 3 cit. zákona znamená diskriminaci bývalých čs. občanů, žijících v zahraničí a stojí v příkrém rozporu jak se zásadami právního státu, tak i politických deklarací a mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

Soudce zpravodaj je především nucen konstatovat, že právní argumentace stěžovatelky, obsažená v odůvodnění ústavní stížnosti, se zcela shoduje s námitkami, s nimiž se již vypořádalo plénum ÚS v již shora citovaném nálezu

sp. zn.

. Podání stěžovatelky je sice označeno jako ústavní stížnost, avšak při posouzení věci podle jejího obsahu ( zákona , ve znění pozdějších předpisů) je zřejmé, že podstatou návrhu je pouze snaha stěžovatelky domoci se prostřednictvím ústavní stížnosti nového projednání věci již rozsouzené t. j. návrhu na zrušení částí ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Soudce zpravodaj je proto nucen zdůraznit, že nález pléna, uveřejněný ve Sbírce zákonů je vykonatelný a všeobecně závazný. Nelze se proto jeho změny domáhat cestou ústavní stížnosti, spojené s návrhem ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jak se domnívá stěžovatelka. Pokud se týká výhrad stěžovatelky k právním závěrům citovaného nálezu, pak z hlediska ústavní stížnosti není podstatné, zda s jeho zněním stěžovatelka nesouhlasí a odvolává se na odlišné stanovisko v této věci jednoho ze soudců Ústavního soudu, neboť podle ustanovení je nutné k přijetí rozhodnutí pléna souhlas alespoň devíti přítomných soudců.

Soudce zpravodaj proto návrh na zahájení řízení o zrušení částí ustanovení , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, odmítl spolu s ústavní stížností jako nepřípustný, neboť ve smyslu ustanovení o návrhu bylo již ve věci pravomocně rozhodnuto a ústavní stížnost ve svém obsahu znamená pouze návrh na zahájení řízení na zrušení částí zákona. V tomto směru je i podaná ústavní stížnost, s ohledem na znění , ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 27. září 1999