Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 121/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. M. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 8. 3. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. .

Výše uvedeným usnesením Městského soudu bylo rozhodnuto tak, že řízení o přezkoumání rozhodnutí představenstva České advokátní komory o ustavení odvolacího senátu ve věci projednání odvolání žalobce (stěžovatele) proti kárnému rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, sp. zn. , se zastavuje, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem (stěžovatelem).

Ve své stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 20. 11. 1998 mu Městský soud v Praze nemohl, doručit výzvu k zaplacení soudního poplatku, neboť, v té době byl v ústavním léčení ve fakultních nemocnicích v Praze a v Plzni.

Ústavní soud si vyžádal od Městského soudu doručenku na výzvu k zaplacení soudního poplatku. Z uvedené doručenky vyplývá, že výzvu k zaplacení soudního poplatku převzala dne 20. 11. 1998 stěžovatelova manželka.

Spolu se zaslanou kopií doručenky na výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal Městský soud v Praze své vyjádření, ve kterém uvádí, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla soudem zasílána na doručenku do vlastních rukou, když ani z ani ze , ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá, že by výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo nutné doručovat do vlastních rukou.

Ústavní soud je toho názoru, že stěžovatel a zejména právě s ohledem na skutečnost, že je advokátem, by měl vědět, že jeho poplatková povinnost vznikla podáním návrhu na zahájení řízení (§ 4 zák. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a tento poplatek za podání návrhu je splatný již se vznikem poplatkové povinnosti, jde -li o poplatky stanovené pevnou sazbou placené kolkovou známkou (§ 7 odst. 1 cit. zák.), což je stěžovatelův případ.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího orgánu došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Stěžovatelovo podání trpí vadou v tom smyslu, že stěžovatel v něm neuvedl, které základní právo či svoboda byly porušeny ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajícího orgánu došlo k porušení některého ze základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 27. září 1999