Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 533/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti V.M., zastoupeného JUDr. T.S., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 26. 10. 1998, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení y ČR a d (dále jen " "), zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze.

V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že po celou dobu přípravného řízení a řízení před soudem byl zastupován advokátním koncipientem a ne advokátem, který mu byl ve věci ustanoven. I přesto, že tuto námitku uplatnil již v odvolacím řízení, přičemž poukázal na znění § 35 odst. 1 tr. řádu, odvolací soud se jeho námitkou nezabýval a ani v ústním ani v písemném odůvodnění rozsudku se s ní nevypořádal. Stěžovatel tvrdí, že v jeho případě jediný úkon vykonal advokát, který mu byl ustanoven jako obhájce, zatímco celé přípravné řízení a celé hlavní líčení jej zastupoval advokátní koncipient, což je v rozporu se zněním § 35 odst. 1 tr. řádu. Dále uvádí, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou ve věci pokusu odcizení vozidla Škoda Forman z autopůjčovny ve V., jímž byl uznán vinným. Navrhuje proto, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 26. 10. 1998.

V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že měl být dodán do výkonu trestu odnětí svobody, neobdržel však rozhodnutí obecných soudů, ani výzvu k nástupu trestu a navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze, který ve svém písemném vyjádření uvedl, že právo stěžovatele na obhajobu porušeno nebylo, neboť zastupování jiným obhájcem nebo advokátním koncipientem zákon nevylučuje. Ohledně skutkových námitek stěžovatele pak odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí.

MSZ se ve stanovené lhůtě nevyjádřilo.

Dále si Ústavní soud připojil spis Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , z něhož zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. , uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona ve spolupachatelství podle tr. zákona, trestným činem podvodu podle , odst. 3 tr. zákona ve spolupachatelství podle tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zákona a odsouzen podle tr. zákona za použití tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců, se zařazením do věznice s dozorem.

Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 1998, sp. zn. , došlo z podnětu odvolání, ve vztahu ke stěžovateli, ke zrušení rozsudku soudu prvého stupně ve výroku o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákona (bod 8. rozsudku soudu prvého stupně) a ve výroku o trestu. Odvolací soud poté podle tr. řádu stěžovatele při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle , odst. 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zákona odsoudil podle tr. zákona za použití tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, se zařazením do věznice s dozorem. Dále pak podle tr. řádu věc ohledně stěžovatele a spoluobviněného P.V. vrátil soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel tvrdí, že v jeho věci bylo porušeno ústavně zaručené právo na obhajobu, neboť v podstatě po celé přípravné řízení a řízení před soudem I. stupně byl zastupován advokátním koncipientem. Ústavní soud je však toho názoru, že k porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu ve smyslu y v projednávaném případě nedošlo. Trestní řád v ustanovení § 35 odst. 1 stanoví zásadu, že v trestním řízení může být obhájcem jen advokát. Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovateli byl v souladu s trestním řádem ustanoven obhájce JUDr. M.V. Trestní řád pak dále v témže ustanovení výslovně stanoví, že pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem s tím, že koncipient nemůže vystupovat v řízení před krajským soudem, jako soudem I. stupně, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem. I v těch řízeních, v kterých se může při jednotlivých úkonech nechat zastoupit koncipientem, odpovídá však příslušný advokát za kvalitu prováděné obhajoby. V daném případě není pak také bez významu, že odvolání proti rozsudku soudu I. stupně podával již stěžovatelem zvolený obhájce, který jej také zastupoval u odvolacího jednání. K porušení práva stěžovatele na obhajobu tak ze strany soudu nedošlo.

V souvislosti se skutkovými námitkami stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že ve věci bylo provedeno dokazování - za dodržení procesních zásad - a v této souvislosti Ústavní soud znovu připomíná, jak již dříve ve svých nálezech uvedl, že není vrcholným orgánem soustavy obecných soudů, a nepřísluší mu provádět "hodnocení" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy. Správností provedeného hodnocení důkazů obecnými soudy se může zabývat jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. Nic takového však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu