Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 393/99

Ústavní soud rozhodl dne 28. září 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupené JUDr. V. J., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Rokycanech ze dne 22. 3. 1999, čj. -22, a Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 1999, čj. -36,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d . Obecné soudy totiž nehodnotily současnou situaci stěžovatelky, pobírající plný invalidní důchod a nucenou podstoupit další operaci, stejně jako ani to, že na nájemném již uhradila 15 874,-- Kč a navíc toto nájemné jistila další částkou 12 000,-- Kč. Navrhuje proto, a to také s odkazem na ustanovení , aby napadená rozhodnutí byla zrušena.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Rokycanech Ústavní soud zjistil, že město Rokycany podalo dne 23. 2. 1999 návrh na vyklizení bytu užívaného stěžovatelkou s odůvodněním, že nájemní smlouva s ní byla uzavřena na dobu určitou a skončila dnem 31. 1. 1999. Jak je uvedeno v žalobě, stěžovatelka neplatila řádně nájemné ani poplatky za služby související s užíváním bytu, takže ke dni 31. 1. 1998 dlužila částku 15 874,-- Kč bez penále. Okresní soud v Rokycanech napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a uložil žalované vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, když zjistil, že žalobce uzavřel se stěžovatelkou nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 2. 1997 do 31. 1. 1998 prodlouženou ve smyslu ustanovení o jeden rok, tj. do 31. 1. 1999, a že navíc stěžovatelka dlužila ke dni 31. 12. 1998 na nájemném a platbách za služby 15 874,-- Kč. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí poukázal krajský soud na to, že vzhledem k době skončení nájemní smlouvy, jakož i podání žaloby u soudu, byla dodržena i lhůta 30 dnů uvedená v citovaném ustanovení .

Uvedená zjištění a závěry obecných soudů jsou zcela v souladu s tím, co v řízení před nimi vyšlo najevo, stejně jako se zákonnou úpravou skončení nájmu sjednaného na dobu určitou uvedenou v ustanovení . K uvedenému Ústavní soud dodává, že osoba uzavírající nájemní smlouvu na dobu určitou musí si vždy být vědoma, a také si bývá vědoma, následků z toho přímo ze zákona vyplývajících a stěží může proto později, jak to nyní činí stěžovatelka, přenášet věc do ústavně právní roviny, a to ani poukazem na rozpor s dobrými mravy podle ustanovení , když navíc v řízení před obecnými soudy se tohoto ustanovení vůbec nedovolávala.

Všechna uvedená zjištění a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. září 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu