Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 324/99

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudů JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti F. M., zastoupeného JUDr. ing. J. M., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. -165, ze dne 19. 4. 1999 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. -134, ze dne 29. 4. 1998,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 30. 6. 1999 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 1. 7. 1999. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. -165, ze dne 19. 4. 1999, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. -134, ze dne 29. 4. 1998. Napadenými rozsudky bylo, podle názoru navrhovatele, porušeno ustanovení y ČR, protože jejich nesprávným výkladem , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno jeho právo na správné rozhodnutí. Navrhovatel žádal, aby Ústavní soud zrušil všechna napadená rozhodnutí.

Ústavní stížností bylo napadeno především usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. -165, ze dne 19. 4. 1999, které bylo navrhovateli doručeno dne 1. 6. 1999. Proti tomuto rozhodnutí byla ústavní stížnost podána ve lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným rozhodnutím Nejvyšší soud odmítl dovolání podané navrhovatelem proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998, z důvodu jeho nepřípustnosti, aniž by ve věci meritorně rozhodoval. Ústavní soud se ztotožnil s právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v odůvodněné napadeného usnesení. Proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně (jak tomu bylo v daném případě), lze podle platné právní úpravy obsažené v (dále jen " ") podat dovolání jen ve třech následně uvedených případech. V prvním z nich jde o situaci, kdy za podmínek stanovených v byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak, než v jeho dřívějším zrušeném rozsudku. Ve druhém případě je dovolání přípustné proto, že jeho přípustnost vyslovil odvolací soud na návrh nebo bez návrhu ve výroku svého potvrzujícího rozsudku ( ). Konečně ve třetím případě ( ) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže při splnění dalších v tomto ustanovení uvedených předpokladů odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, přičemž dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V předmětné věci se nejednalo o žádný z těchto případů, protože odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu I. stupně, aniž by podle ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání. Navrhovatel před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího neučinil návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, a proto nemohl Nejvyšší soud posuzovat přípustnost dovolání podle

Na základě posouzení těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR nemohlo být porušeno ust. y ČR, a proto podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. -165, ze dne 19. 4. 1999, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížnost směřovala dále proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. -134, ze dne 29. 4. 1998. Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je podle příslušných ustanovení nepřípustným opravným prostředkem, je nutno za poslední opravný prostředek podle , který zákon k ochraně porušeného základního práva navrhovatele poskytuje, považovat odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Ústavní stížnost pak podle cit. zákona lze podat pouze ve lhůtě 60 dnů a uvedená lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, účastníkovi.

V předmětné věci byl rozsudek Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998, doručen navrhovateli cestou jeho právního zástupce dne 25. 1. 1999 a tímto dnem počala plynout lhůta 60 dnů stanovená v pro podání ústavní stížnosti. Uvedená lhůta skončila dne 25. 3. 1999. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě dne 30. 6. 1999, tedy po lhůtě stanovené pro její podání citovaným zákonem.

Vzhledem k této skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -156, ze dne 14. 12. 1998, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. -134, ze dne 29. 4. 1998, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona, o Ústavním soudu, odmítnout, protože byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík předseda senátu