Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 299/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 30. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti D. Ř. a M. Ř., zastoupených JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 1999, č. j. -13, a Okresního soudu v Kladně ze dne 1. února 1999, č. j. -5,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se ústavní stížností domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudu s tím, že vyslovením věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Kladně k řízení ve věci nahrazení souhlasu Stavebního bytového družstva HORNÍK se sídlem v Kladně k uzavření dohody o převodu družstevního bytu do jejich vlastnictví a potvrzením takového rozhodnutí Krajským soudem v Praze se cítí dotčeni v právu na zákonného soudce, když podle d nikdo nesmí být svému zákonnému soudci odňat. Uvedli, že podle jejich přesvědčení předmětem soudního sporu je sice uzavření dohody o převodu vlastnictví bytu z družstva na jeho člena, a tedy řešení vztahu mezi družstvem a jeho členem, nejedná se však o běžný členský či obchodní vztah, nýbrž o vztah občanskoprávní. I když jsou si vědomi právního názoru Nejvyššího soudu ČR k této problematice a soudy se jím řídily, sami s takovým názorem nesouhlasí, stejně jako nesouhlasí s názorem, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu. Z tohoto důvodu navrhli, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne.

Ústavní soud na základě obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. , založeného poté, co tomuto soudu jako věcně příslušnému byla věc sp. zn. postoupena Okresním soudem v Kladně, shledal návrh stěžovatelů zjevně neopodstatněným. Je třeba konstatovat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecného soudnictví, není oprávněn zasahovat, zejména pak přes stanovisko Nejvyššího soudu, do rozhodovací praxe obecných soudů při posuzování jejich vlastní věcné příslušnosti, jestliže příslušnost soudu, jemuž má být věc k projednání a rozhodnutí postoupena, je podložena zákonem. Námitka porušení ústavního principu v právu na zákonného soudce není namístě, jestliže soudy postupem zákonem upraveným a předvídaným v řádném řízení posoudily svou vlastní věcnou příslušnost a rozhodly tak, jak v napadených usneseních je obsaženo.

S ohledem na výše uvedené byl návrh ve smyslu ve znění pozdějších přepisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 1999