Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 257/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) M. Ř., bytem a 2) M. Ř., zastoupených JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 1999, č. j. -148, a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. ledna 1998, č. j. -115, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se ústavní stížností, podanou 24. května 1999, domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 1999, č. j. -148, a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. ledna 1998, č. j. -115, s tím, že je považují za protiústavní. Poukázali na okolnosti, za nichž uplatnili své nároky a na jednání povinných, kteří jim brání v řádném užívání pozemků, znemožňují poskytnutí přiměřené finanční náhrady za pozemky, které jsou zastavěny a k užívání je nelze vydat. Podle jejich přesvědčení jsou napadená rozhodnutí soudů v rozporu s y, s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i s odst. d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. , vyžádaného Ústavním soudem, a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -148 zásah do práv stěžovatelů, jichž se v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování a hodnocení důkazů učinil v souladu s . Je třeba uvést, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, není také oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Proto tam, kde obecné soudy respektují kautely, dané , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a další). Odvolací soud se pak ve svém rozhodnutí a v jeho vyčerpávajícím a přiléhavém odůvodnění s odkazy na použitá právní ustanovení vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatelů a nedošlo ani k porušení práva účastníků, zakotveného v d, tedy práva na soudní a jinou právní ochranu.

S ohledem na výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto jej senát v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 1999