Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 253/99

Ústavní soud rozhodl dne 30. 9. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. V., zastoupeného Mgr. F. P., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 34

odst. 1, 2, , 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 1999 ( -85), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. listopadu 1998 (P 173/91-51) tak, že byl počínaje dnem 1. 11. 1998 zavázán k úhradě vyšších nákladů výživného o částku 20,- DM měsíčně a tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl porušen d "protože bylo porušeno jeho právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci a právo na zajištění základních životních podmínek". Porušení citovaného článku d stěžovatel spatřuje v tom, že mu soudy uložily platit na nezletilého syna

o 20,- DM měsíčně více, než byl dosud povinen, a to i přesto, že "se zhoršující finanční situací se zhoršuje i zdravotní stav stěžovatele, a tím se zvyšují i jeho náklady". V další části své ústavní stížnosti stěžovatel vede právní polemiku se závěry obecných soudů, zejména ve vztahu k důvodnosti zvýšení výživného na nezletilého syna, a vyjadřuje s nimi nesouhlas.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V předložené ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele tak, jak sám uvádí, došlo, ani že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jak je toto právo zaručeno d a

ČR a jak bylo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Argumentace stěžovatele použitá v ústavní stížnosti je v zásadě shodnou argumentací, kterou používal stěžovatel v rámci celého řízení před obecnými soudy a Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy námitky stěžovatele zcela pominuly nebo tyto žádným způsobem nehodnotily, naopak, řádně se s těmito námitkami v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly, když zejména Krajský soud v Českých Budějovicích zcela konkrétně uvádí, proč a na základě jakých skutečností došel ke svému rozhodnutí o povinnost o zvýšení výživného

o částku 20,- DM a proč zrovna o tuto konkrétní částku od stanovené doby výživné na nezletilého zvýšil.

Nezbývá proto než tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva dle d, případně že by řízení, kterých byl stěžovatel účastníkem, trpěla takovými vadami, které by vyžadovaly ingerenci Ústavního soudu, a proto - z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. zák. č.

) - nelze napadeným rozhodnutím obecných soudů nic podstatného vytknout.

Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti plyne jednak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak jednak ze samotné povahy stěžovatelových námitek uplatněných v jeho ústavní stížnosti; nezbylo proto než o ústavní stížnosti rozhodnout tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. září 1999