Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 239/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 30. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P.Č., zastoupeného JUDr. A. J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 10. května 1999, domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , ve výroku o vině, výroku o uloženém trestu a o zamítnutí jeho odvolání, dále pak zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, sp. zn. , a to ve výrocích o vině pod body I. 1, 2, 3, 4, II. 1 a ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudů byla porušena jeho práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě a na obhajobu, zakotvená v , 38 odst. 2 a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vznesl výhrady k provádění důkazů - když nebyly zajištěny ty, které by svědčily v jeho prospěch a k hodnocení důkazů, zejména pokud šlo o prokázání loupežného přepadení spořitelny v L., o příčině smrti poškozené L., dále pak námitky ke kvalifikaci předmětné trestné činnosti, která měla vliv na výši uloženého, podle stěžovatele nepřiměřeně přísného trestu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh zjevně neopodstatněný odmítne, pro odmítnutí návrhu je důvodem také jeho nepřípustnost [ , odst. 2, , a odst. 1 písm. e) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, a z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 1999, sp. zn. , nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Pokud jde o napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, je třeba uvést, že se soud vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele i Krajského státního zástupce v Praze, který proti rozsudku soudu I. stupně sp. zn. podal rovněž odvolání, všechny výroky svého rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil. Proto návrh, směřující proti potvrzujícím či měnícím výrokům Vrchního soudu, byl shledán zjevně neopodstatněným, návrh proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 1998, pak návrhem nepřípustným [ , a a , ve znění pozdějších předpisů].

Pro výše uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 1999