Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 141/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 30. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele G. S., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Ing. I. R., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 1998, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 17. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 1998, sp. zn. , s tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen na právech, zakotvených v , v a 36 odst. 1 d. Poukázal na znění a , o správě daní a poplatků, které, podle jeho názoru, nerespektoval jak správce daní tak Krajský soud v Ostravě, když na základě žaloby přezkoumal rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to aniž provedl výslech daňového poradce, který jej v řízení zastupoval. Navrhovatel vyslovil přesvědčení, že soud porušil také odst. l y, jestliže v napadeném rozsudku určil, že stěžovatel nesplnil v roce 1995 zákonné podmínky, stanovené opatřením federálního ministerstva financí č. j. V/20 100/1992, při zaúčtování částky 503.941,-Kč na "Dohadné účty pasivní". V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, ze dne 13. srpna 1997, který konstatuje, že Opatření FMF č. j. V/20 100/1992, ze dne 17. července 1992, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, se nestalo součástí právního řádu ČR a není obecně závazným právním předpisem, a ve věci

sp. zn.

, ze dne 24. února 1997, kde bylo konstatováno právo na veřejné slyšení žalobce v přezkumném řízení ve správním soudnictví.

Krajský soud v Ostravě prostřednictvím předsedkyně senátu ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost, směřující proti jeho rozhodnutí, nepovažuje za důvodnou. V napadeném rozsudku soud neurčil, že stěžovatel nesplnil podmínky, stanovené opatřením federálního ministerstva financí, ale pouze v souladu s dispoziční zásadou zkoumal, zda tvrzená porušení zákonných ustanovení jsou důvodná. Z odůvodnění pak nelze dovodit, že stěžovateli byla daňová povinnost stanovena na základě uvedeného opatření, a proto nebylo pro posouzení dané věci rozhodné, jakou právní závaznost opatření má. Pokud se soud nezabýval návrhem důkazního prostředku, bylo to z toho důvodu, že zjištění skutkového stavu považoval za dostačující, a proto neshledal důvody pro jeho doplnění. Kdyby totiž soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, postupoval by podle ustanovení . K tvrzenému porušení d tím, že nebyl proveden výslech žalobce, poukázal na to, že ve věci bylo nařízeno jednání, výslech žalobce jako důkaz proveden nebyl, poněvadž to vylučuje ustanovení odst. l , podle něhož se dokazování v přezkumném řízení neprovádí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku ze dne 24. listopadu 1998, č. j. -24, a kopie protokolu o jednání soudu z téhož dne nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jak se v návrhu dovolává. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru - doměření daně z příjmu za rok 1995 navrhovateli a ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi jeho námitkami, uplatněnými v žalobě. K odkazu stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a ve věci je třeba uvést, že odkaz není případný. Jak vyplývá z rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, to pouze konstatuje neuplatnění Opatření FMF č. j. V/20 100/1992, z obsahu protokolu o jednání Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 1998 je pak nepochybné, že přítomný právní zástupce žalobce se "veřejného slyšení" stěžovatele nedomáhal. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 1999