Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 149/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele ing. Z. Š., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. , a Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Městského soudu v Brně, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně uvedený v záhlaví, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Domnívá se, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle d. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil oba napadené rozsudky.

Na základě výzvy Ústavního soudu stěžovatel odstranil vadu návrhu, resp. zastoupení, tj. zajistil si zastupování advokátem namísto v daném případě nepřípustného zastoupení notářem.

Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( citovaného zákona).

V daném případě stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Brně, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Tvrdí, že došlo k porušení d především proto, že soudy neuznaly osvědčení naléhavého právního zájmu podle Jak je však dostatečně zřejmé i z odůvodnění rozsudků obou soudů, stěžovatel nevyužil všech právních prostředků, které mu zákon k ochraně vlastnického práva poskytuje, tj. neinicioval dodatečné projednání dědictví po T. K. ve vztahu ke spornému pozemku. Ústavní soud akceptoval závěry obecných soudů, že v daném tzv. určovacím řízení by nemohlo být dosaženo stavu, který by již bez dalšího vedl k nápravě porušeného práva, resp. by rozsudek žalobci (stěžovateli) neumožnil projednání předmětného pozemku v dědickém řízení.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že i v případě, že by neshledal jako důvod k odmítnutí ústavní stížnosti nevyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, nemohl by se návrhem meritorně zabývat. Pokud jde totiž o namítané porušení vlastnického práva podle d, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že d chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a proto např. probíhá soudní řízení (srov. např.

, resp. č. 5 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1). Navíc otázka posouzení existence naléhavého právního zájmu podle je pak na odůvodněné samostatné úvaze obecného soudu a Ústavní soud ji nepřezkoumává, neboť se jedná o zákonem stanovený postup domáhání se práva, který není v daném případě podrobněji ústavně garantován.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nevyvolal dodatečné projednání dědictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 1999 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu