Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 494/98

ČESKA REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Vladimír Paul a JUDr. Antonín Procházka ve věci ústavní stížnosti A., a DP, zastoupených advokátem JUDr. Z.D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 3. 1998, č. j. , za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Z.H., zastoupeného advokátkou JUDr. A.Ch., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:

Návrh se odmítá. Odůvodnění :

Stěžovatelé dne 26. 11. 1998 podali faxem ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. , kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení v rozsudku Okresního soudu

v Jihlavě ze dne 11. 3. 1998, č.j. -22.

Skutková a právní stránka případu spočívá v tom, že prvostupňovým rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě bylo rozhodnuto, že každému ze stěžovatelů náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1.425 Kč. Proti této části rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Brně však rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě potvrdil s odůvodněním, že předmětem řízení bylo právo věřitele dovolat se podle

o.z. neúčinnosti právního úkonu dlužníka vůči jeho osobě, tedy právo, jehož hodnotu nelze v penězích vyjádřit. Samotný výpočet náhrady nákladů shledal rovněž v souladu s a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Toto rozhodnutí napadli stěžovatelé ústavní stížností a Krajskému soudu v Brně vytýkají, že jím porušil jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), neboť rozhodnutí je nespravedlivé. Náhrada nákladů nebyla přiznána ve správné výši, když odvolací soud prokazatelně nerespektoval náklady stěžovatele skutečně vynaložené v souladu s advokátním tarifem. Předmětem řízení bylo určení neúčinnosti právního úkonu, jehož předmětem je konkrétní věc - ocelová kolna v hodnotě 674.813 Kč.

Ústavní soud si vyžádal stanoviska účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Za Krajský soud v Brně se vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. V.P., která se odvolala na odůvodnění rozhodnutí a zdůraznila, že ve věci se jednalo o právo penězi neocenitelné, na které nedopadá § 9 odst. 3 písm. a) advokátského tarifu. Vedlejší účastník se ztotožnil s rozhodnutími obecných soudů a navrhl zamítnutí návrhu. Současně požádal o náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost byla přípustná. Na tomto základě Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a došel k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel se dovolává porušení y, kde však konkrétní neústavní zásah neprokázal, když pouze poukázal na nespravedlivé rozhodnutí. To, že soud věc posoudil s respektováním ústavních pravidel soudního řízení a došel k určitému rozhodnutí, které náležitým způsobem odůvodnil, není porušením práva na spravedlivý proces. Posouzení výše náhrady, a tedy výklad vyhlášky o advokátském tarifu, je rozhodně věcí obecných soudů, nikoli však Ústavního soudu. Je v kompetencí obecného soudu, aby posoudil žalobní petit podle , a podle něj rozhodl i o nákladech řízení. Došel-li soud k závěru, že předmětem sporu byla otázka neúčinnosti právního úkonu ve vztahu k určitému předmětu, nikoli vlastnictví předmětu samotného, je to plně v jeho kompetenci, a Ústavní soud takové rozhodnutí nemůže přezkoumávat, neboť není součástí soustavy obecných soudů. I tato okolnost musí být součástí právní pomoci a stěžovatel měl být podle advokátského tarifu upozorněn na pravidla výpočtu náhrady nákladů a na možnou změnu judikatury soudů v tomto směru.

Ústavní soud tedy konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je pouze snaha o přehodnocení skutkových a právních závěrů obecných soudů ve vztahu k výkladu zákonných a podzákonných právních předpisů, což však - vzhledem k výše uvedenému poslání Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (a nikoliv zákonnosti) - Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší.

Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o žádost vedlejšího účastníka o náhradu nákladů právního zastoupení, nemohla být přiznána, neboť , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se vztahuje pouze na náhradu nákladů zastoupení stěžovatele. Ustanovení in fine téhož zákona proto na tento případ nedopadá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 1999

Vojtěch Cepl

předseda senátu Ústavního soudu