Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33068.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 389/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele V. K. - CSB, zastoupeného JUDr. Z. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 1999, čj. 30 Ca 148/98 - 29, 149/98 - 21, 150/98 - 18,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti ze dne 4. 8. 1999 napadá stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, týkající se žaloby stěžovatele proti třem rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 1. 6. 1998 a 2. 6. 1998 ve věci platebních výměrů důchodové daně za rok 1990 a 1991, resp. penalizace s tím spojené. Z rozhodnutí finančního orgánu vyplynulo, že podle odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb. , o soukromém podnikání občanů, je podnikatel povinen vést při své podnikatelské činnosti účetnictví způsobem vymezeným ve vydaných "Zásadách vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů" a toto účetnictví je podkladem pro správné stanovení daňového základu. Podmínky a náležitosti vedení účetnictví pro r. 1990 a r. 1991 bylo oprávněno stanovit Federální ministerstvo financí podle
§ 14 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb. a podle jeho § 35 odst. 3 bylo zmocněno vydat prováděcí předpis, tj. zmíněné Zásady čj. V/2-4900/90, uveřejněné pod č. 14 Finančního zpravodaje FNF č. 5/1990.
Správní orgán - finanční ředitelství - zjistil, že stěžovatel podle daných předpisů nepostupoval, a proto bylo provedeno vyčíslení správného základu daně podle platných právních předpisů. Krajský soud ve svém rozhodnutí vyslovil s jeho postupem souhlas a žalobu stěžovatele zamítl.
Ústavní soud se ve svém rozhodnutí zaměřil pouze na ústavněprávní stránku věci. Argumenty, které předložil stěžovatel v ústavní stížnosti, jsou v podstatě jen polemikou s rozhodnutím soudu i správního orgánu o tom, zda a jak měly být použity výše zmíněné "Zásady" a Ústavní soud ve stanovisku krajského soudu neshledal nesprávný postup.
Ústavní soud nepřezkoumává blíže skutkovou a právní stránku případu, pokud není zároveň rozhodnutími kompetentních orgánů porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR.
Stěžovatel namítl, že rozsudkem krajského soudu bylo zasaženo závažným způsobem do jeho ústavně zaručených práv, zejména v čl. 4 odst. 1 , čl. 2 odst. 3 , čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d a čl. 2 odst. 4 Ústav y ČR, a bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Ústavní soud však zjistil, že toto tvrzení není řádně podloženo, ale opírá se jen o názory na interpretaci daňových předpisů aplikovaných na léta 1990 a 1991, aniž konkrétní zásahy blíže specifikuje. Soud při soudním řízení a posouzení věci postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Ani neúspěch stěžovatele, jehož žalobu soud zamítl, nepředstavuje porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Ostatní namítaná porušení ústavně-právních ustanovení nemají ve stížnosti místa, neboť, jak již bylo uvedeno, soud postupoval podle platných zákonů a ústavně-právní normy neporušil.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že je nutno považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu