Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 242/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P., a. s., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, čj. - 33,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 10. 5. 1999, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, čj. - 33, kterým tento soud zamítl žalobu stěžovatele o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 9. 9. 1997, čj. FŘ-5729/3/97, kterým finanční ředitelství zamítlo odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 27. 5. 1997, čj. 110335/97/006511 ve výši Kč 1 907 565,--, který stěžovatel pokládal za nesprávný a nezákonný. Stěžovatel má za to, že rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené d v a navrhuje zrušení napadeného rozsudku. Ve svém návrhu ústavní stížnosti však v podstatě opakuje argumentaci uplatněnou již v průběhu předchozího řízení v této věci.

K předloženému návrhu je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. nebo dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ve smyslu y ČR a ve své působnosti zkoumá především, zda v řízení před soudy nebyly porušeny ústavní principy, zejména tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikračuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Soudní moc, tak jak je konstituována u ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby poskytovaly ochranu právům ( ), přitom soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný ( ). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány jen zákonem ( ). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( ), stvrzuje zásadu volného hodnocení důkazů ( ) a především stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( ) a osvětlí, proč případně některé navrhované důkazy provedeny nebyly.

Jestliže se namítá porušení d, je třeba z obecného pohledu vzít na vědomí, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z d, jakož i z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.

Ústavní soud v postupu soudu neshledal namítané porušení d, ani jiných ústavních procesních práv.

Vzhledem k výše uvedenému se nemohl ani zabývat polemikou stěžovatele s názorem městského soudu na průběh a výsledky důkazního řízení. Ústavní soud musel proto považovat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu