Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 6/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 2. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. J.K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998, č. j.

-17, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou 5. ledna 1999, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -17, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-západ, jímž soud nevyhověl žádosti o propuštění obviněného stěžovatele z vazby. Uvedl, že se proto cítí dotčen na právech, zaručených v d , 2 a 5, když pro průtahy a nedostatky v trestním řízení, jakož i pro pochybení na straně státního zástupce při výkonu dozoru nad vyšetřováním, je nucen setrvávat ve vazbě.

Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 15. března 1999 uvedla, že se s obsahem stížnosti neztotožňuje, napadené usnesení, vydané ve věci sp. zn. dne 30. listopadu 1998, považuje za správné z důvodů obsažených v jeho odůvodnění.

Okresní státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ (vedlejšího účastníka řízení) dne 12. července 1999 k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že vyšetřování věci, týkající se i stěžovatele, bylo mimořádně rozsáhlé. S ohledem na značný počet obviněných (25) samotné seznámení s výsledky vyšetřování trvalo obviněným a jejich obhájcům téměř dva měsíce. Proto, podle jeho názoru, postup a rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998 je v souladu s , 2 a 5 d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížnosti a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -17, ze dne 30. listopadu 1998, jakož i vyjádření Okresního státního zastupitelství Praha-západ, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Označený soud své rozhodnutí, opírající se o ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu a směřující proti zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.

S ohledem na výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 1999