Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 120/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 2. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1998, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem ze dne 1. března 1999, podaným k doručení Ústavnímu soudu 4. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, jimiž se cítí dotčen na právech, zakotvených v ústavním zákoně č. Uvedl, že uplatnil nárok, opírající se listinný důkaz - uznání dluhu, přičemž tato obsahovala všechny formální náležitosti podle ustanovení občanského zákona i formu převyšující požadavky zákona, a proto z hlediska právní závaznosti nebyl důvod pro zpochybnění platnosti y. Jestliže soudy nerespektovaly procesní postavení odpůrce, na němž bylo důkazní břemeno, a žalobě nevyhověly, zasáhly, podle jeho přesvědčení, do osobních, občanských a soukromoprávních vztahů zcela nepřípustně. Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost části napadených rozsudků.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. , ze dne 10. prosince 1998, a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Soudy obou stupňů při hodnocení důkazů, a tedy i při hodnocení y označené jako uznávací protokol, postupovaly v souladu s , svá rozhodnutí přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, jestliže tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Proto, pokud soudy respektují zásady dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci ,

a násl.).

S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1998, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o stížnost proti rozsudku soudu I. stupně, důvod pro její odmítnutí je dán , 75 odst. 1 a , k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pak nebyly splněny podmínky, obsažené v citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 1999