Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 438/98

Ústavní soud rozhodl dne 9. 9. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B.G., zastoupeného JUDr. M.N., proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 1998, sp. zn.

, a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. listopadu 1996, sp. zn.

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou v intencích zákonem stanovených podmínek [§ 30 odst. 1,

, 2, , 2, 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], domáhá se stěžovatel zrušení rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne

29. června 1998 ( ) a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. listopadu 1996

( ) s odůvodněním, že "tyto rozsudky porušují jeho ústavní práva podle y a a d č. ".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti (pro úplnost je třeba konstatovat, že jen velmi kuse zpracované a postrádající z hlediska ústavněprávních aspektů jakékoliv odůvodnění) spočívá v pouhé polemice stěžovatele se závěry obecného soudu a v jeho nesouhlasu s výsledným rozhodnutím, které bylo pro něj ve svém důsledku neúspěchem v řízení.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Pokud obecné soudy respektují zásady spravedlivého procesu tak, jak tyto byly Ústavním soudem v jeho judikatuře již dříve vyloženy, pak Ústavnímu soudu nepřísluší do jeho rozhodování jakkoli zasahovat.

Tvrdí-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že obecné soudy vůbec nehodnotily provedené důkazy, resp. navržené důkazy, pak tato tvrzení jsou v rozporu s obsahem odůvodnění rozsudků Krajského soudu v Plzni (označeného shora) a Okresního soudu

Plzeň-město (označeného shora). V těchto rozsudcích se oba soudy řádně vypořádaly se všemi důkazy, které byly provedeny a v odůvodnění uvedly, které skutečnosti měly za prokázány, o které důkazy opřely skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily . Pokud stěžovatel s takovýmito závěry obecných soudů nesouhlasí, pak nezbývá, než takovéto jeho tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů a zde jej odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, a to i ve vztahu k povaze a postavení Ústavního soudu k soustavě soudů obecných a stejně tak k povaze zásad spravedlivého procesu (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994 - úst. ).

Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost jejího neopodstatnění plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení, a proto bylo o ni rozhodnuto, jak ve výroku z tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. září 1999