Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 353/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula v právní věci navrhovatele R., právně zastoupené advokátem JUDr. J.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 1997, sp. zn. , t akt o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

V projednávané věci přezkoumával krajský soud k žalobě společnosti R., rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 1997, čj. 739/130/1997, kterým bylo zamítnuto odvolání uvedené společnosti proti rozhodnutí Finančního úřadu ve S. ze dne 11. 11. 1996, č. 49, čj. 100381/96-/20469/3/96, o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) za zdaňovací období prosinec 1995 ve výši 585.200,- Kč.

V ústavní stížnosti je stěžovatelem tvrzeno, že rozsudkem krajského soudu, který žalobu zamítl, bylo porušeno ústavní právo stěžovatele na soudní ochranu, když se soud nedostatečně vypořádal s žalobními důvody, resp. o nich vůbec nerozhodl.

Shodně jako v žalobě je argumentováno tvrzením, že plátce daně, který přijal zdanitelná plnění, má nárok na odpočet DPH, bylo-li plnění uskutečněno plátcem DPH, bez ohledu na to, zda tento plátce je či není jako plátce daně- registrován. Oprávněnost nároku stěžovatele na odpočet DPH je pak dovozována z tvrzené skutečnosti, že plnění bylo společností R.G., skutečně poskytnuto.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti účastník řízení, Krajský soud v Českých

Budějovicích, vyslovil přesvědčení, že pro vznik nároku na odpočet DPH je "rozhodné

prokázání skutečnosti, že zdanitelné plnění bylo uskutečněno plátcem daně, což jednoznačně

vyplývá z ust. , 2 , o dani z přidané hodnoty, podle něhož má

nárok na odpočet daně plátce daně, který přijatá zdanitelná plnění použije k dosažení obratu

pro svá zdanitelná plnění, tedy pro účely, které souvisí s podnikáním, přičemž oprávněnost

nároku musí plátce prokázat daňovým dokladem vystaveným plátcem daně, tedy nikoliv

daňovým subjektem, který takové postavení nemá. Soud podle svého přesvědčení velmi

podrobně v odůvodnění svého rozsudku uvedl důvody, pro které správní orgán v souladu se

zákonem, zejména již cit. ust. § 19 odst. 2, nemohl jako doklad způsobilý pro účely odpočtu uznat doklad předložený stěžovatelem, který sice formální náležitosti daňového dokladu splňoval, ale daňovým dokladem uznán být nemohl. Z šetření správce daně vyplynulo, že společnost, která měla sporný doklad vystavit, není registrovaným plátcem daně, na výzvy k registraci nereaguje a v místě svého údajného sídla se nezdržuje. Osvědčení o registraci této společnosti je zřejmý falzifikát, když bylo prokázáno, že osvědčení o registraci shodného čísla bylo vydáno jinému plátci daně. Pro tyto důvody nebylo možno ani ověřit, zda uvedenou společností byl proveden odvod DPH ve výši účtované stěžovateli právě onou správcem daně zpochybňovanou fakturou".

Důvod, pro který nemohl stěžovateli vzniknout nárok na odpočet, spočívá proto dle soudu v nedoložení oprávněnosti nároku hodnověrným dokladem, vystaveným plátcem daně. Nikde v rozsudku není konstatováno, že důvodem neuznání stěžovatelem uplatněného nároku na odpočet byla skutečnost, že vystavovatel sporného dokladu není registrovaným plátcem daně. Zdůrazňováno naopak bylo, že nárok nebyl stěžovatelem doložen dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Jako důkazu lze nepochybně použít jakéhokoliv prostředku, je však legitimní, pokud si správce daně tyto prostředky ověřuje.

Ústavní soud ČR se ve svém rozhodování zaměřil pouze na ústavněprávní stránku věci. Argumenty, které předkládá stěžovatel v ústavní stížnosti, v jádru věci kopírují žalobu k obecnému soudu. Není v kompetenci ústavního soudu, aby přezkoumával blíže skutkovou a právní stránku případu, pokud ovšem není zároveň postupem soudu porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. V daném případě se tak nestalo. Ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ústavní soud zjistil, že soud při soudním řízení a posouzení věci postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Samotný neúspěch stěžovatele, jehož žalobu soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, nepředstavuje porušení práva na soudní ochranu ve smyslu d.

Dle písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, senátu Ústavního soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 1999 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu