Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 170/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti Ing. J.Ž., právně zastoupeného advokátem JUDr. J.D., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1997, čj. -73, t akt o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

Stížnost navrhovatele směřuje do rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1997, čj. -73, navrhovateli doručeného dne 19. 3. 1997. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, a po formální stránce splňuje podmínky tohoto zákona. Svou stížnost navrhovatel opírá o ustanovení d (dále jen " "), neboť je přesvědčen, že v jeho případě nerozhodoval soud nestranný.

Toto přesvědčení navrhovatel opírá o to, že Krajský soud v Praze při svém rozhodování nevzal v úvahu ust. , o dani z přidané hodnoty, při rozhodování o nároku žalobce, v ústavní stížnosti nespecifikovaného, v částce 105.226,Kč. Ze spisu, Okresního soudu Praha-východ Ústavní soud zjistil, že se jedná o žalobce Z.K. Navrhovatel se-domnívá, že při použití ust. , o dani z přidané hodnoty, by nebylo možné přiznat žalobci nárok v té výši, jak byl uplatněn. V namítaném postupu soudu pak navrhovatel shledává současně omezení i svého práva podnikat, tak jak je uvedeno v y a porušení y, když žalobce byl dle navrhovatele v soudním řízení zvýhodněn.

Ústavní soud si za účelem správného zjištění vyžádal vyjádření účastníka řízení, Krajského soudu v Praze, a spis Okresního soudu Praha-východ, sp. zn. , a s přihlédnutím k jejich zjištění a vyjádření dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle vyjádření Krajského soudu v Praze "stěžovatel nevysvětluje ve své ústavní stížnosti ze dne 19. 5. 1997, proč nepovažuje Okresní soud Praha-východ a Krajský soud v Praze za nestranné ve smyslu y a v čem tyto soudy porušily také článek 26 téže y. Stěžovatel nevznesl v řízeních před soudy obou stupňů námitku podjatosti

kteréhokoliv ze soudců, projednávajících tuto věc. Tvrzení stěžovatele, že soudy neaplikovaly ustanovení neodpovídá odůvodněním jejich rozsudků. Cenu zdanitelného plnění 490.253,- Kč nebylo třeba měnit, neboť žádný z účastníků řízení nezpochybnil ujednání, že tato částka neobsahuje daň. Proto, když žalobce zaplatil z této částky daň z přidané hodnoty, ani podle nebyl v ničem zvýhodněn".

Ústavní soud z přiloženého spisu Okresního soudu Praha-východ zjistil, že odvolací soud se v průběhu odvolacího řízení přesvědčil o tom, že soud I. stupně provedl důkaz obsahem smlouvy o dílo, kterou žalobce uzavřel dne 1. 12. 1992, že si žalobce v ní vyhradil, že smluvní cena 490.253,- Kč nezahrnovala v sobě žádnou daň a že počítala s možným dokončením díla po 1. lednu 1993, to znamená po účinnosti o dani z přidané hodnoty.

Ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 1997, čj. -73, vycházel při právním hodnocení listinných důkazů a výpovědí účastníků a svědků z ustanovení § 537 odst. 2, § 542 odst. 2 ve vztahu k ustanovení § 455, § 546. odst. 1 a § 554 odst.5 a 6 obchodního zákoníku, že objednatel díla F.Ž. byl povinen zaplatit žalobci rozdíl mezi sjednanou zálohou a smluvenou cenou díla již při převzetí opravy domu čp. 1013 v P., podpisem protokolu o odstranění vad, které reklamoval při předchozím předávacím jednání, to znamená dnem 14. 6. 1993, a že prvním zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení byla splatnost smluvené ceny díla 490.253,- Kč. Shodně se soudem I. stupně nepokládal zjištění, že žalobce ponechal lešení u opravovaného domu, aby F.Ž. donutil k úhradě dlužné částky 100.253,- Kč, za důvod, který zbavoval F.Ž. povinnosti zaplatit žalobci smluvenou cenu díla, nebo za okolnost, která F.Ž. bránila v dosavadním a nepřerušeném nakládání s uvedeným domem.

Dle , o Ústavním soudu, ve zněni pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. V daném případě navrhovatel pouze účelově operuje výše uvedenými články y a y, aniž by doložil jejich porušení. Postup obou soudů, jak shledal ústavní soud, jak v řádném, tak odvolacím řízeni, je v souladu se zákonem a nikterak neporušuje a y, jak je ve stížnosti bez bližšího prokázání uvedeno.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, senátu ústavního soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. 8. 1999 JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu