Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 347/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelky Mgr. M. H., zastoupené Mgr. M.Z., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 13. 7. 1999 podala stěžovatelka Ústavnímu soudu návrh na zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město, ukládající panu P. P., zaplatit žalobkyni, zde stěžovatelce, částku Kč 1 519,-- s přísl. jako náhradu škody za neposkytnuté služby (pomoc k přestěhování). Krajský soud v odvolacím řízení dospěl k závěru, že žalobkyni žádná škoda, tedy majetková újma vyjádřitelná v penězích, nevznikla, žalovanou částku žalobkyni nepřiznal a uložil jí uhradit náklady řízení.

Stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu y ČR, dále , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhla zrušení tohoto rozhodnutí.

Podle y ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, podle y ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv.

Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných např. a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Pokud jde v této souvislosti o dokazování, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, o výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikaci při řešení konkrétního případu, nezasahuje Ústavní soud do této činnosti obecných soudů, protože se jedná o jejich samostatnou a nezávislou působnost.

Ústavní soud se proto nemohl zabývat polemikou stěžovatelky s názorem krajského soudu ohledně vzniku majetkové újmy. Pokud jde o porušení y ČR, stěžovatelka argumentaci blíže neupřesnila. Zřejmě se domnívá, že soudce nepostupoval podle zákona, což však nebylo prokázáno. Pokud namítá, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je třeba konstatovat, že rozsah práva na spravedlivý proces není možno vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Jestliže odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona a svůj právní názor i postup odůvodnil, nelze mít za to, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Z titulu námitek předložených stěžovatelkou Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně právních principů a dospěl k závěru, že stěžovatelka předložila návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu