Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 255/99

Ústavní soud

rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní

stížnosti ing. J. V., proti usnesení Poslanecké sněmovny

Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1999, č. 242, za účasti Poslanecké

sněmovny Parlamentu ČR, jako účastníka řízení, a vedlejších

účastníků 1) M. S., 2) O. K., 3) RNDr. A. P., 4) ing. L. A., 5)

JUDr. R. S., 6) MUDr. M. C.,, 7) doc. ing. L. M., CSc., 8) J. V.,

9) J. K., 10) JUDr. S. G., 11) J. M., 12) M. T., 13) ing. K. V.,

14) J. C., 15) ing. J. V., 16) ing. L. T., 17) M. Z., , za

souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1999, č.242, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení

Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR stěžovatel uvádí, že byl zvolen

do Správní rady Ústřední pojišťovny jako zástupce pojištěnců

usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1997,

tedy již po přijetí , novelizujícího zákon

ČNR č. , o Všeobecné zdravotní pojišťovně České

republiky, stanovením funkčního období člena orgánu Pojišťovny na

dobu čtyř roků (§ 18 odst. 4). Přesto však stěžovatel byl

napadeným usnesením ze dne 2. 4. 1999 z uvedené funkce odvolán.

Toto stěžovatelovo odvolání je v rozporu nejen s ustanovením § 18

odst. 4 zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů,

ale i s článkem 1 y ČR, jakož i článkem 21 odst. 1 a 4

(dále jen " "). Z těchto,

jakož i z dalších, důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení

napadeného usnesení.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ve svém vyjádření ze dne 21.

6. 1999 v podstatě uvedla, že v případě členů - zástupců

pojištěnců a členů - zástupců zaměstnavatelů pojištěnců je možnost

jejich odvolání z funkce ve Správní radě VZP ČR založena na

obecném principu, podle kterého ten, kdo člena do funkce volí nebo

jmenuje, má právo jej i odvolat. Z tohoto hlediska lze proto

považovat ústavní stížnost za neopodstatněnou. Za tohoto stavu

věci nelze než vyjádřit stanovisko, že Poslanecká sněmovna

Parlamentu ČR jednala v přesvědčení, že napadené usnesení je

v souladu s u ČR a naším právním řádem, přičemž je na

Ústavním soudu, aby v souvislosti s ústavní stížností stěžovatele

posoudil její odůvodněnost.

Vedlejší účastníci M. S., O. K., RNDr. A. P., ing. L. A., JUDr.

R. S., MUDr. M. C., doc. ing. L. M., J. V., J. K., JUDr. S. G., J.

M., M. T., ing. K. V., J. C., ing. J. V., ing. L. T., M. Z. se

v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřili.

Vedlejší účastníci ing. A. P., ing. R. N. a ing. P. V. se svého

postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdali.

Z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 2. 4. 1997,

č. 311, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl zvolen členem

Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Z dalšího usnesení této sněmovny ze dne 2. 4. 1999, č. 242, bylo

dále zjištěno, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR odvolala ze

Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR

celkem 9 zástupců pojištěnců, jakož i 2 náhradníky těchto zástupců

a nově zvolila 9 zástupců pojištěnců a 3 náhradníky těchto

zástupců. Usnesení ze dne 2. 4. 1997 je podepsáno tehdejším

předsedou Poslanecké sněmovny Milošem Zemanem a ověřovatelkou

Poslanecké sněmovny Hanou Škorpilovou, zatímco usnesení ze dne 2.

4. 1999 podepsal předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus a jako

ověřovatel Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek. Žádné

z uvedených usnesení neobsahuje důvody.

Podle ustanovení zákona ČNR č. ,

o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, Správní rada Ústřední pojišťovny rozhoduje

o důležitých věcech, které souvisí s činností Ústřední pojišťovny

a předkládá výroční zprávu o činnosti Pojišťovny sboru zástupců.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení Správní radu tvoří 10 členů

- zástupců státu, 10 členů - zástupců pojištěnců a 10 členů

- zástupců zaměstnavatelů. Jak je uvedeno v odst. 6 citovaného

ustanovení, zástupce pojištěnců do Správní rady volí Poslanecká

sněmovna Parlamentu. Funkční období člena orgánu Pojišťovny činí

4 roky. Zástupce státu ve Správní radě Pojišťovny lze z funkce

odvolat (§ 20 odst. 5) i před uplynutím funkčního období (§ 18

odst. 4 citovaného zákona).

Jestliže tedy funkční období člena orgánu Pojišťovny, tedy

i zástupce pojištěnců, jakým je v daném případě stěžovatel, činí

4 roky, potom v právním a demokratickém státě by mělo být

považováno za samozřejmé, že tato zákonná délka funkčního období

bude respektována, a to v prvé řadě tím, kdo ji zákonodárnou

cestou stanovil. V tomto směru je tedy napadené usnesení

v rozporu s článkem 1 y ČR, kterážto skutečnost se ukazuje

v jasném světle zejména komparací první věty odst. 4 ustanovení

§ 18 citovaného zákona, stanovící funkční období člena orgánu

pojišťovny na dobu 4 let, a druhé věty tohoto ustanovení,

umožňující odvolání z funkce i před uplynutím funkčního období

pouze v případě zástupce státu ve Správní radě pojišťovny. K tomu

Ústavní soud navíc, mimo rámec projednávané věci, dodává, že lze

si sice představit výjimečné důvody, kdy by další setrvání ve

funkci člena orgánu pojišťovny se mohlo ukazovat v rozporu

s ústavními principy, o takový případ však zde nejde.

Základní otázkou v projednávané věci je tedy to, zda napadené

usnesení lze interpretovat jako zásah do některého ze

stěžovatelových ústavně zaručených práv. Podle názoru Ústavního

soudu taková interpretace je nejen možná, ale i nevyhnutelná.

Uváží-li se totiž účel zákona ČNR č. , o Všeobecné

zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, totiž to, že realizuje všeobecné zdravotní pojištění

(§2 odst. 1 citovaného zákona), a to i tím způsobem, že pomocí

orgánů Pojišťovny zabezpečuje účast pojištěnců, zaměstnavatelů

pojištěnců a státu na řízení Pojišťovny (§ 17 odst. 1 citovaného

zákona), potom lze stěží pochybovat o tom, že v daném případě jde

o správu veřejných věcí - zdraví člověka takovým veřejným statkem

nepochybně je - jakož i ústavně zakotvené právo občana podílet se

na této správě ve smyslu článku 21 y. Stěžovateli lze

i přisvědčit v tom, že tento přístup k voleným a jiným veřejným

funkcím se nemůže obejít bez rovných podmínek, a to i v tom směru,

že tyto podmínky nemohou při nezměněné zákonné úpravě se měnit

pouhou změnou politického klimatu.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení článku 1 y ČR, jakož i článku 21 odst. 1 a 4

, podle ustanovení zákona č.

, o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení pro

nemožnost jeho dělitelnosti v jeho celém rozsahu podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. srpna 1999