Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 131/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky E. Z., zastoupené JUDr. R. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 1998, čj. - 117, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 29. 10. 1997, čj. - 90,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako ústavní stížnost. Navrhuje zrušení rozsudků v záhlaví tohoto usnesení uvedených, neboť v rozhodnutí obou soudů shledává porušení základního práva daného jí u ČR v a v článcích 11, 36 a 38 d. Ve zdůvodnění své stížnosti stěžovatelka vesměs opakuje argumentaci, kterou spolu s dalšími dvěma navrhovatelkami uplatnila v průběhu soudního řízení a se kterou se odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Má za to, že oběma soudy byl její návrh na zaplacení částky Kč 700 000,-- jako náhrady za živý a mrtvý inventář podle ustanovení nesprávně právně posouzen, když soudem prvního stupně byl návrh zamítnut a soudem druhého stupně rozsudek okresního soudu potvrzen. Je přesvědčena, že nárok byl uplatněn u všech povinných osob, jakož i u soudu, včas.

Ústavní soud při posuzování návrhu ústavní stížnosti vyšel z toho, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním rozhodnutím. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené u ČR, d či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Samotný fakt určitého hodnocení a výkladu zákona obecným soudem nezakládá automaticky porušení ústavněprávních principů, když právě obecné soudy jsou povolány k výkladu a aplikaci zákonů na konkrétní případy.

Z obsahu spisu sp. zn. Okresního soudu v Lounech Ústavní soud dovodil, že soudy obou stupňů řádně aplikovaly , vycházejíce z jeho textu i záměru. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že povinnou osobou ve smyslu zákona o půdě byl právní nástupce ČSSS n.p., statek C., proti němuž jedině nárok stěžovatelky mohl být uplatněn, avšak uplatněn nebyl, není důvodu pochybovat o celkovém výsledku soudního řízení. Odvolání stěžovatelky na d není případné, neboť jeho ustanovení chrání vlastnické právo skutečné, a nikoli takové, jehož povaha je sporná. Oba soudy postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v článcích 36 a 39 d. Ústavní soud tedy nemohl dojít k závěru, že soudní proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek, nebo že soudy zákonem stanoveným způsobem neposkytly ochranu právům ( y ČR).

Poněvadž nic nenasvědčuje tomu, že by obecnými soudy při jejich rozhodování nebyla respektována ústavně chráněná práva stěžovatelky, jak vyplývají z d, jakož i y ČR, nezbylo Ústavnímu soudu než stížnost považovat za zjevně neopodstatněnou.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu