Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 83/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. , ze dne 8. října 1998, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. , ze dne 29. ledna 1998,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 15. února 1999, ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doručena ústavní stížnost ve které stěžovatelka napadá shora uvedená rozhodnutí obecných soudů. Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu nalézacího, který vyslovil, že stěžovatelce, jako závětní dědičce, nepřísluší požadovaná náhrada za pozemky vyvlastněné její tetě R. H. na základě rozhodnutí odboru výstavby, místního hospodářství a školství rady ONV v Písku, čj. 6208/59 - Kř, ze dne 24. října 1959. Na uvedené pozemky byl institut vyvlastnění dle ustanovení ,2 a vyhlášky Státního plánovacího úřadu č. 228/1951 Úl., aplikován z toho důvodu, že původní majitelka odmítla předmětné pozemky na nového majitele převést kupní smlouvou za nabízenou cenu. Proto bylo vydáno uvedené rozhodnutí, proti kterému se majitelka odvolala. O odvolání bylo rozhodnuto dne 8. ledna 1960, čj. Výst. /60 odborem pro výstavbu a vodní hospodářství ONV. Náhrada za vyvlastění byla složena u Lidového soudu v Písku, kde měla být vyplacena majitelce podle rozvrhu po vyřešení všech nároků třetích osob. Majitelka si však, na protest proti uvedenému jednání, uloženou částku údajně nikdy nevyzvedla a ta byla poté deponována neznámo kde. Veškeré úkony spojené s vyvlastňováním byly činěny ve prospěch Stavebního bytového družstva zaměstnanců n.p. J. v Písku, do jehož vlastnictví předmětné pozemky po vyvlastnění přešly.

Stěžovatelka se obrátila na soud s návrhem, jímž se domáhala náhrady podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, neboť předmětné pozemky nebylo možno vydat. Uvedenému návrhu soudy obou stupňů nevyhověly, neboť dotčené pozemky nesplňovaly základní podmínky ustanovení , tj. že v rozhodném období nepřešly na stát.

K ústavní stížnosti se za účastníka - Městský soud v Praze - vyjádřil předseda senátu 20 Co, který uvedl, že z obsahu ústavní stížnosti není patrný ústavní rozměr stížnosti, neboť porušení d (dále jen " ") vytýká stěžovatelka tehdejšímu ONV v Písku. Dále poukazuje na skutečnost, že restituční nárok či finanční náhrada není základním lidským právem zakotveným v ě ČR či ě nebo v mezinárodní smlouvě o lidských právech.

Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu a 2, d. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatelka skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována y, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( ), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný ( ). Ústavní soud si k věci, mimo vyjádření obou soudů vyžádal i spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , z nějž zjišťoval důvodnost ústavní stížnosti a správnost postupu obecných soudů. Dále pak si Ústavní soud vyžádal od Katastrálního úřadu v Písku výpis z knihovní vložky 4232, jakož i kopie listin, na základě kterých byl vklad proveden. Z předložených podkladů pak Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Právní předchůdkyni stěžovatelky - R. H. - byly vyvlastněny předmětné pozemky přímo ve prospěch uvedeného stavebního bytového družstva a nikdy nebyly ve vlastnictví státu, což jako podmínka nutná plyne z dikce zákona Tomu odpovídá zápis v citované vložce pozemkové knihy v části B, kde s datem 18. února 1960 je výslovně uvedeno, že se na základě citovaného správního rozhodnutí vkládá právo vlastnické pro Stavební bytové družstvo zaměstnanců J. Písek. Pokud jsou v této vložce zapsány i jiné pozemky, které přešly na družstvo od státu, nejedná se o pozemky, ke kterým uplatňovala tvrzená práva stěžovatelka. U pozemků původně vlastněných paní R. H. se jednalo o nezastavěné pozemky v zastavěné části obce (intravilán), které byly právní předchůdkyní stěžovatelky opatřeny inženýrskými sítěmi (v roce 1936 či 1937), nejednalo se tedy o zemědělské pozemky a z toho důvodu nebylo možno použít jiného restitučního zákona (např. č. 229/1992 Sb., o půdě).

Postupem obecných soudů byly tyto okolnosti plně zjištěny a jejich postup nebyl v rozporu s žádným ustanovením chráněným u, u či mezinárodní smlouvou. Především pak nemohlo dojít k tvrzenému zásahu do vlastnického práva garantovaného v y, jak opakovaně Ústavní soud vyložil v řade publikovaných rozhodnutí (např.: ,

).

Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 1999

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu