Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 294/99

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti K. B., zastoupeného Mgr. R. B., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře ze dne 15. 4. 1999, čj. Zn 64/99, a usnesení Policie ČR, obvodního oddělení v Uhlířských Janovicích, ze dne 1. 3. 1999, čj. ORKH-51/UJ-TČ-99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí Obvodního oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích o odložení trestního oznámení, stěžovatel uvádí, že jimi bylo zasaženo do jeho práv zaručených v článku 10d (dále jen ""), neboť mu bylo znemožněno soudně se domáhat ochrany své důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a svého jména, a proto žádá Ústavní soud o jejich zrušení.

Ze spisů Obvodního oddělení Policie ČR v Uhlířských Janovicích, sp. zn. 51/UJ-TČ-99, a Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo oznámení o podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle ustanovení § 206 trestního zákona, kterého se měl dopustil S.B., policie odložila podle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu, neboť výslechem stěžovatele a S. B. dospěla k závěru, že se nejedná o trestný čin. Okresní státní zastupitelství v Kutné Hoře stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítlo s odůvodněním, že bylo-li proti stěžovateli vedeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže v době, kdy S. B. o něm uvedl, že se dopustil krádeže, pak neuvedl údaj vědomě nepravdivý, a nemohl se tak dopustit trestného činu pomluvy, a to bez ohledu na to, že stěžovatel byl posléze rozsudkem Krajského soudu v Praze zproštěn obžaloby.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušeníy a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Napadeným rozhodnutím bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení, přičemž prověřování skutečností nasvědčujících tomu, zda byl či nebyl spáchán trestných čin, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ustanovení trestního zákona uvádí, že trestného činu pomluvy se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. Pokud orgány činné v trestním řízení zjistily skutkový stav, ze kterého dovodily, že S. B. neuvedl vědomě nepravdivou informaci o stěžovateli, je toto hodnocení výsledkem jejich zákonného oprávnění a Ústavnímu soudu nepřísluší je přehodnocovat. Stěžovatel zde navíc přehlíží tu základní skutečnost, že poškozeným se ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu rozumí ten, komu pachatel ublížil na zdraví či způsobil majetkovou, morální nebo jinou škodu, a to trestným činem. Přitom poškozený není oprávněn k podání stížnosti ani proti usnesení o zastavení trestního stíhání apod., neboť do adhezního řízení nespadá otázka, zda obviněný bude stíhán či nikoli.

Soudní ochrana stěžovatelovy osobnosti není zajisté vyloučena, neboť domnívá-li se, že jednáním, pro které podal trestní oznámení, byl dotčen, či mu byla způsobena škoda, má možnost domáhat se svých práv občanskoprávní cestou. V tomto směru však stěžovatel ani netvrdí, že by právě v tomto směru vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. srpna 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu