Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 44/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti H. F., zastoupené JUDr. K. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 1998, čj. - 121, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 1998, čj. - 98,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ze dne 21. 1. 1999 napadá v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů první a druhé instance a tvrdí, že jimi byla porušena základní práva a svobody, zaručené ústavním zákonem a d, konkrétně , jež se týká majetku, a dále nápravy křivd způsobených totalitním systémem, které měly být zákonem o mimosoudních rehabilitacích rehabilitovány.

Jak Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, d chrání jen vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, např. proto probíhá soudní řízení.

Pokud stěžovatelka namítá, že soudy nedospěly ve svých rozhodnutích k nápravě křivd, které jí byly způsobeny a nedostalo se jí zákonem stanovené mimosoudní rehabilitace, musel Ústavní soud konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a jako soud ustanovený pro ochranu ústavnosti neposuzuje jednotlivá stanoviska a výklady obecných soudů ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Porušení takových ústavně chráněných práv Ústavní soud v projednávaném případě nezjistil a ani nejsou výslovně v předložené ústavní stížnosti uváděna žádná další tvrzení v tom směru.

Ústavní soud se nicméně seznámil podrobně s oběma napadenými rozhodnutími, jejichž základem bylo uplatnění restitučního nároku, pokud jde o dům čp. 1529 se stavební parcelou p. č. 2415 a zahradou p. č. 2416 v katastrálním území S., a to žalobou, kterou stěžovatelka podala společně s JUDr. J. B.

Ústavní soud nemohl přehlédnout zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5, z něhož bylo zřejmé pochybení účastníků této restituce. Soud konstatoval, že původní povinná osoba, Bytový podnik v Praze 5, navrhla žalobu zamítnout s tím, že výzvami ze dne 26. 9. 1991, které jim byly doručeny, uplatnili nárok na vydání domu čp. 1529 ing. K. F., P. F. a JUDr. J. B., a to svým jménem bez přiložení jakýchkoliv dokladů. Z dodatečně předložených dokladů pak vyplynulo, že oprávněnými osobami by byli podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o mimosoudních rehabilitacích jejich žijící rodiče, ale ti nárok neuplatnili. Městský soud v Praze se ztotožnil se soudem první instance, že z výzev učiněných dopisy ze dne 26. 9. 1991 jednoznačně vyplývá, že o vydání domu čp. 1529 žádali potomci oprávněných osob svými vlastními jmény, aniž by bylo možno dovodit, že tak činí v zastoupení svých rodičů. Na tomto postupu obecných soudů neshledal nic, co by porušovalo ústavně zaručená práva stěžovatelky a při naopak přivedl k rozhodnutím, která jsou v souladu s požadavky restitučních předpisů.

Ústavnímu soudu po zjištěních, která vyplývají z rozhodnutí obou obecných soudů, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu