Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 288/99

Ústavní soud rozhodl dne 12. července 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Vladimíra Čermáka ve věci ústavní stížnosti Ch. S., zastoupené JUDr. D. S., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 1999, čj. -75,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka uvádí, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva podle d. Nejvyšší soud totiž nesprávně posoudil otázku překážky věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ustanovení , když dospěl k závěru, že tato překážka v projednávané věci není ve vztahu k věci sp. zn. Městského soudu v Brně dána. Z uvedeného důvodu domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé ing. J. a RNDr. K. S. podali u tohoto soudu dne 24. 4. 1996 návrh na přivolení k výpovědi nájmu bytu užívaného stěžovatelkou v jejich domě v Brně, P. 100, a to s odkazem na výpovědní důvod uvedený v ustanovení , konkrétně proto, že tento byt potřebují pro své děti. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 3. 1997, čj. -26, tomuto návrhu vyhověl, když provedeným dokazováním zjistil, že uvedený výpovědní důvod je v projednávané věci dán. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 9. 1998, čj. -47, tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. O dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Brně rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným rozsudkem tak, že toto dovolání odmítl. Jak ve svém rozhodnutí konstatuje Nejvyšší soud ČR, je podle ustanovení dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. V projednávané věci však o překážku věci pravomocně rozhodnuté nejde, neboť ve sporu vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. došlo Krajským soudem v Brně k zamítnutí žaloby pouze pro neurčitost projevů vůle žalobců a neuvedení zákonného výpovědního důvodu, jinými slovy, daná výpověď byla posouzena jako neurčitý, a tedy neplatný právní úkon. V projednávané věci jde však o novou výpověď, v níž žalobci tentokrát výslovně uvedli výpovědní důvod ve smyslu ustanovení . Z tohoto důvodu není proto dána totožnost předmětu řízení.

Také Ústavní soud považuje za zcela evidentní, že v projednávané věci nejde o stejnou věc, o jakou šlo ve věci sp. zn. Městského soudu v Brně, a to proto, že teprve ve věci sp. zn. Městského soudu v Brně byl návrh, na rozdíl od předchozího řízení, opřen o ustanovení a tento výpovědní důvod byl obecnými soudy také skutkově zjištěn a prokázán. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, pokud dospěl k závěru, že v daném případě nejde o překážku věci pravomocně rozhodnuté ( ), nemohlo tedy dojít k porušení žádného ze stěžovatelčiných ústavně zaručených práv.

Všechna uvedená zjištění a úvahy jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. července 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu