Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 133/99

Ústavní soud rozhodl dne 13. 7. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ing. A. V., zastoupené JUDr. A. J., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Řádně a včas podanou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1

písm. a), odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] brojí stěžovatelka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 1998 (sp. zn. ), jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

19. 11. 1997 (sp. zn. ), kterým byl vůči žalovaným zamítnut její návrh na zaplacení částky 1,000.000 Kč, a to z titulu zaplacení ceny za převedený obchodní podíl ve společnosti A., spol. s r. o. V další části své ústavní stížnosti stěžovatelka rozvádí důvody, které ji vedou k jejímu podání a zejména vyjadřuje nesouhlas se závěry obecných soudů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, které jsou odlišné od názorů stěžovatelky. Obecné soudy ve svých rozsudcích, které Ústavní soud považuje za řádně zdůvodněné ( ), nároku stěžovatelky nevyhověly a z důvodů, jak z odůvodnění těchto rozsudků jsou dostatečně patrny, stěžovatelčinu žalobu zamítly.

Tvrzení stěžovatelky uvedená v ústavní stížnosti Ústavní soud z hlediska posuzované ústavní stížnosti považuje za nerozhodné, neboť stěžovatelka přehlíží, že Ústavní soud již dříve a opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994,

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 28, Praha, 1994) za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, a zejména že přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů se z jeho pravomocí vymyká (k tomu srov. též např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha, 1995).

Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již dříve vyloženým ústavní stížnost stěžovatelky nevyhovuje a pouhá polemika s právními závěry obecných soudů ve vztahu k hodnocení provedených důkazů nemůže naplnit znaky zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, jak tyto jsou zaručeny ústavním pořádkem České republiky nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Obecné výtky k postupu obecných soudů tak, jak je stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vznáší, nejsou, a s ohledem na svoji povahu ani být nemohou, důvodem pro zásah Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných.

Ústavní soud z posuzované ústavní stížnosti nezjistil, že by postupem obecných soudů došlo k porušení zásad spravedlivého procesu nebo k porušení jiných ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky v rámci hodnocení provedených důkazů a provedené hodnocení důkazů i právní závěry považuje Ústavní soud za vyčerpávající a odpovídající ústavním zásadám stanoveného postupu (spravedlivého procesu).

Ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná a její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy vyložených důvodů, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. července 1999