Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 179/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelky I. K., zastoupené JUDr. V. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala návrh a zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 10. 3. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 8. 4. 1999.

Svým návrhem se domáhá, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. , kterými byl zamítnut návrh stěžovatelky proti žalované M. K. na uložení povinnosti zaplatit finanční částku ve výši Kč 134 273,-- s příslušenstvím jako náhradu škody z odpovědnosti za schodek na hodnotách svěřených k vyúčtování. Domnívá se, že uvedenými soudními rozhodnutími bylo porušeno její ústavně chráněné vlastnické právo zakotvené v d. Namítá rovněž porušení ustanovení a , která stanoví, že smyslem soudního řízení je zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků a že soudy zaměřují svou činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob.

K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení a 2, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že okresní soud své rozhodnutí v rozsudku ze dne 29. 10. 1996 zdůvodňuje neplatností dohody o hmotné odpovědnosti mezi navrhovatelkou a odpůrkyní, kdy navrhovatelka jednala jménem subjektu právně neexistujícího. Pokud neexistuje platná dohoda o hmotné odpovědnosti, nemůže odpůrkyně za schodek odpovídat podle a násl. . Uvedl, že sice nelze vyloučit obecnou odpovědnost ve smyslu ustanovení

, ale ta nebyla ani navrhovatelkou jako nositelkou břemene tvrzení i břemene důkazního uplatněna, ani ji nelze z provedeného dokazování vydedukovat.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 12. 1998, sp. zn. , napadený rozsudek soudu prvního stupně hodnotil jako věcně správný a potvrdil jej. Dodal, že ze zásady vázanosti soudu žalobou (§ 153 odst. 2

) mimo jiné vyplývá, že soud nemůže žalující straně přiznat více nebo něco jiného, než je požadováno.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka pouze opakuje námitky, které vznášela již v řízení před obecnými soudy, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně se námitkami stěžovatelky, uplatněnými v průběhu řízení před oběma soudy, zabýval a v rozsáhlém odůvodnění svého rozsudku se s nimi náležitě vypořádal. Pokud stěžovatelka namítá porušení prvních dvou základních ustanovení , nutno podotknout, že tato zdůrazňují povinnost soudce rozhodovat nestranně, spravedlivě a v souladu se zákonem a tím zaručovat ochranu práv účastníků řízení. Ustanovení - Zásady rozhodování - ukládají soudům povinnost rozhodovat na základě celkových výsledků dokazování, což znamená v případě neunesení důkazního břemene účastníkem rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud jde o namítané porušení d, jeho ustanovení postupem soudů nebyla dotčena.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních práv stěžovatelky, je třeba návrh ústavní stížnosti pokládat za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu